IDENTIT (=ANATOMIE) BANKOVEK Základní přehled (2)
Anatomie bankovek je věc složitá a dala by se o ní napsat celá kniha.
Proto se nám téma nevešlo do minulého čísla. Na tomto místě přinášíme dokončení tématu.
[A] 10 – sekundární znaky bankovky - mezi tyto prvky bankovek lze zařadit soutiskové značky a jinou sekundární výbavu bankovek, poskytující obecně vyšší stupeň ochrany; jde především o holografii, metalizaci, foliovou ražbu, polychromatické konfety, iridiscenci, třpytivou metalizaci, latentní obraz, opticky proměnlivou barvu s polarizačními efekty, profilometrické prvky, polymerové nebo durasefové okna (viz níže), ochranné znaky (ornamenty) a další.
10a– soutisková značna [A] 11; obrazec, který při pohledu v bílém světle na A a pohledu na R tvoří ucelený obraz, znak, který označujeme jako tzv. průsvitový obrazec
10b – holografie bankovek je reprezentována přítomností kovových mikročástic na povrchu určité plochy bankovek, na kterou je přenášena z foliového podkladu. Z kovů jsou nejčastěji zastoupeny pigmenty bronzu a hliníku, ale mohou být zastoupeny i další kovy (viz dále). Nejjednodušší charakteristika holografie (z řeckého holos - úplný a grafie - záznam) je, že se jedná o vyspělou formu záznamu obrazu, která umožňuje zpětně zachytit jeho trojrozměrnou strukturu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
LIBROVÁ BANKOVKA Předchůdce slavné mince
Roku 1694 založil anglický král Vilém III. nový bankovní ústav The Governor and Company of Bank of England, později zkrácený na Bank of England.
Hlavní úlohou této instituce bylo především zajištění finančních prostředků na vedení války proti Francii.
Záhy po svém vzniku začala banka emitovat směnky za uložené vklady podobné těm, které upisovali zlatníci. Směnky byly zprvu psány ručně na bankovní papír signované úředníkem. Později se pak přešlo na tištěné bankovky. Roku 1696 bylo rozhodnuto nevydávat bankovky nižší než 50 £ díky čemuž se využívaly především zámožní měšťané, šlechtici a obchodní společnosti. V průběhu 18. století banka postupně přešla na bankovky ve formě tiskopisů, kdy první číslice byla tištěna a další se již dopisovaly ručně. Zprvu se vydávaly hodnoty od 20 do 100 liber. V roce 1759 ale nedostatek zlata zapříčiněný sedmiletou válkou donutil banku po prvé vydat bankovku po 10 £. Roku 1793 si poté válka proti revoluční Francii vynutila nový nominál po 5 £. V první polovině 19. století prudce vzrostl státní dluh. Zatímco v roce 1700 činilo zadlužení 1,2 milionu liber, tak koncem napoleonských válek se vyšplhalo až na
850 milionu liber. Následkem toho došlo k omezení plateb v bankovkách ve zlatě, které trvalo až do roku 1821. Jako kompenzace nedostatku drobných mincí začala poté banka od roku 1797 emitovat 1 a 2 librové bankovky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.