Polyxena z Pernštejna - 450. výročí narození zlato proof
Averz (lícní strana):
Portrét Polyxeny z Pernštejna en face vycházející z dobové malby. Doplňky, okruží a čepeček, jsou inspirované přísnou španělskou módou, což by mělo upomínat na rodinné prostředí portrétované. To bylo určováno národností matky a radikálně prožívanou katolickou vírou obou rodičů. Z podobného prostředí pocházel také její druhý manžel.
Reverz (rubová strana):
V průhledu obloukem Černé věže na Pražském hradě je na pozadí Lobkovického, dříve Pernštejnského paláce postava Polyxeny z Pernštejna. Palác hrál v jejím životě významnou roli. Mimo jiné v něm poskytla azyl defenestrovaným katolickým politikům roku 1618. Později byl palác společenským střediskem katolické aristokracie.
Polyxena, rozená z Pernštejna ( 1566 – 24. května 1642 ) – česká šlechtična.
Jejím otcem byl nejvyšší kancléř a rytíř řádu Zlatého rouna, Vratislav z Pernštejna řečený „Nádherný“. Toto označení získal, protože se rád obklopoval krásou.
Matkou byla jeho manželka, španělská dáma Marie Maxmiliána Manrique de Lara y Mendoza. Byla přední dvorní dámou královny Marie, manželky císaře Maxmiliána II. Habsburského. Do Čech dovezla sošku Pražského Jezulátka, kterou dostala jako svatební dar.
Polyxena prožila dětství v přepychu na zámku v Litomyšli.
Pro svou inteligenci a krásu byla obletována a byla středem pozornosti. Uměla se dokonale oblékat a vybraně chovat. Zajímala se o kulturu a ovládala několik jazyků. Upřednostňovala katolickou víru, v níž byla vychovávána.
11.ledna 1587 se provdala za otcova přítele Viléma z Rožmberka. Byla jeho čtvrtou a poslední manželkou. Vilém ( 10.3.1535 - 31.8.1592 ) byl sice o generaci starší, ale byl bohatý a vážený (nejvyšší purkrabí zemský a císařský rádce) muž, velkorysý a ohleduplný manžel a přísný katolík.
Svatba pro Polyxenu znamenala postup na společenském žebříčku a zajistila jí respekt. Toto manželství bylo bezdětné a trvalo 5 let do Vilémovy smrti.
Polyxena od své matky obdržela jako svatební dar sošku Pražského Jezulátka. Tu pak v roce 1628 věnovala pražskému klášteru od Panny Marie Vítězné.
Po Vilémově smrti získala Polyxena do právoplatného vlastnictví Roudnici nad Labem a další nemovitosti, o které se sama úspěšně starala.
V roce 1597 po smrti bratra, císařského generála, Jan V. z Pernštejna se Polyxena stala poručnicí jeho tří dětí a začala úspěšně hospodařit i v Litomyšli.
23. listopadu 1603 se provdala za nejvyššího kancléře Zděňka Vojtěcha Popela z Lobkovic ( 15.8.1568 – 16.6.1628 ), který jí byl věkem blíže než předchozí manžel. Nebyl příliš majetný. Byl však vzdělaným, uznávaným politikem, diplomatem a byl hlavou české katolické šlechty. Za věrnost byl císařem povýšen do knížecího stavu.
Lobkovic se věnoval především diplomacii a kvůli pracovním povinnostem setrvával většinou ve Vídni. Polyxena pobývala převážně v Praze a vedla jejich hospodářství.
V roce 1609 se jim narodil vytoužený syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic.
Oba manželé podporovali Habsburky a na svých panstvích se snažili o obrácení poddaných na jedinou a pravou katolickou víru. Polyxena podporovala různé katolické církevní řády, založila klášter v Roudnici, vybudovala katolickou tiskárnu.
Obětem pražské defenestrace (1618) Polyxena poskytla azyl. Finančně pomáhala manželkám účastníků odboje a vyhnancům.
Na podzim roku 1618 se jí podařilo vycestovat za manželem do Vídně. Po roce 1620 usilovala o zmírnění trestů odsouzených nekatolíků. Roku 1622 přesídlila do Prahy. Po porážce stavovského povstání skupovala levná panství zkonfiskovaná jeho účastníkům.
V letech 1633 a 1637 předala synovi všechny své i manželovi statky.
Polyxena zemřela 24.5.1642 v Praze. Pohřbena byla v roudnické rodinné hrobce, kterou nechala spolu s Lobkovicem zbudovat.
