S.M.S. Tegetthoff Proof

Měnou Rakouska je Euro. Rakouské euromince jsou v oběhu od 1. ledna 2002. Rakousko je členem Evropské unie od roku 1995 a také členem Evropské měnové unie. Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny. Mince každé nominální hodnoty mají rozdílné motivy a zároveň má každá ze tří skupin mincí svoje vlastní téma. Mince s hodnotou 1, 2 a 5 centů zobrazují rakouské květiny, na mincích 10, 20 a 50 centů jsou příklady architektury z Vídně a na mincích 1 a 2 eura jsou zobrazeni známí Rakušané. Všechny motivy mincí byly navrženy Josefem Kaiserem a také obsahují 12 hvězd symbolizujících Evropskou unii, vlajku Rakouska a rok vyražení mince. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny.

Euro mince

Rakouský šilink byl rakouskou měnou od roku 1924 do roku 1999. Historické období platnosti šilinku se dělí na dvě období – první republika a druhá republika. Po první světové válce byl zaveden šilink místo inflační Rakousko-uherské koruny. Od připojení Rakouska k Třetí říši platila v Rakousku říšská marka. Po druhé světové válce byl opět zaveden oběh šilinku. Šilink se dělil na 100 grošů. Mince a bankovky vydávala Rakouská národní banka (Österreichische Nationalbank). Vyměňovány za euro byly do 1. března 2012. ISO 4217 kód měny byl ATS.

Rakouská mincovna dnes

Historie této mincovny sahá 800 let do historie. V roce 1194 rakouský a štýrský vévoda Leopold V. Babenberský zajal poblíž Vídně anglického krále Richarda I. Lví srdce, který se vracel do Anglie z třetí křížové výpravy. Jako výkupné za své propuštění tehdy Richard I. vyplatil Leopoldovi 100 000 hřiven stříbra. Leopold V. se rozhodl z poloviny této kořisti vyrazit mince. O 200 let později je mincovna poprvé zmiňována v historických pramenech. Nejlépe jsou zmapovaná místa, kde se nacházela a doposud nachází – nejprve se nacházela v blízkosti Hoher Markt, později na ulici Wollzeile a v zimním paláci prince Eugena v Himmelpfortgasse. V první polovině 19. století byla mincovna přesunuta na ulici Am Heumarkt v centru Vídně, kde se nachází doposud. Během existence mincovny se zde využívalo nepřeberné množství způsobů ražby. Do 16. století se například využívalo k ražbě kladivo, následoval válcový, kolébkový a šroubový lis. Od roku 1830 až do současnosti se používá k ražbě prstencový mincovní lis, který je v současnosti schopný vyrazit až 750 mincí za minutu. V průběhu let vzniklo v Rakousku ještě několik dalších mincoven – například v Grazu, Kremsku, Salzburgu či Innsbrucku. V roce 1918, kdy se začala formovat Rakouská republika, vídeňská mincovna se stala hlavní mincovnou pro Rakousko. A tento status jí patří doposud.