Svatováclavský chorál zlato b.k.
SPECIFIKACE
Zlatá pamětní medaile 1 Oz
Autor: ak. soch. Vladimír Oppl
Rytec: Tomáš Lamač.
Ražba: Pražská mincovna
průměr: 37 mm
hmotnost: 31.1 g
ryzost: 999,9/1000 Au
hrana hladká, puncovaná, značení s nápisem
značení: CZP840001
limit provedení proof: 100 ks
limit provedení b.k.: 10 ks
emise: září 2016
Svatováclavský chorál zlato b.k.
Chcete vědět, co znamenají zkratky Proof | B.k. | Patina ?
VÍTE, ŽE: Česká národní banka (ČNB) vydává pamětní stříbrné a pamětní zlaté mince České republiky? Technické požadavky ČNB, kladené na ražbu oběhových mincí ČR, splňují obě české mincovny. Česká mincovna i Pražská mincovna. Na www.zlate-mince.cz najdete produkty obou českých soukromých mincoven i produkty kremnické mincovny.
KATEGORIE
České medaile ze zlata, stříbra, platiny Investiční medaile 1 Oz
Pražská mincovna Raritní zlaté ražby
Nízký náklad
Český výrobek
Česká puncovní značka
Materiál Münze Österreich
Včetně dárkové krabičky
Diskrétní balení zásilky
Plné pojištění zásilky v ČR i v SK
Zlatý pamětní medailon 1 Oz
Země původu: Česká republika
Ražba: Pražská mincovna a.s.
Certifikát:
Státní tiskárna cenin s.p.
průměr: 37 mm
hmotnost: 31,1 g
síla: 2 mm
ryzost: 999,9/1000 Au
hrana: hladká, puncovaná, značení s nápisem
značení: CZP840001
limit provedení proof: 100 ks
limit provedení b.k.: 10 ks
emise: 2016
Rytecké úpravy: Tomáš Lamač. Produkce: Pavel Trtík. Mincmistr: Ondřej Koňařík.
Další medaile :
-
Svatováclavský chorál 1Oz Ag
z přiloženého milimetrového měřítka je patrná velikost mikrotextu,
jehož čitelnost prostým okem je však zachována...
SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL
Svatováclavský chorál je český církevní hymnus, jehož kořeny sahají patrně až do 12. století. Původně měl tři pětiřádkové slohy neumělých, sdružených rýmů, ukončené refrénem „Kyrie eleison“. Obsahem byla prostá modlitba ke sv. Václavu, vévodovi a prvnímu patronovi české země, aby se přimluvil za svůj národ u Boha, pomohl mu od příkoří a zajistil mu spasení.
Dobu vzniku této písně kladla stará tradice do 14. století, její autorství bylo připisováno pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, Václav Hájek z Libočan arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimě. Bohuslav Balbín obě tyto domněnky kombinoval: Arnošt prý píseň složil, Očko rozšířil. Svatováclavský chorál je však mnohem starší. Strofická stavba, jazyková stránka, zvlněná melodie a harmonizace této písně ukazují spíše na 13. století. Konečně úpěnlivá prosba v písni „utěš smutné – zažeň vše zlé“ svědčí o pohnuté době, a tou zřejmě mohla být léta braniborské správy (1278–1283). Zdá se však, že text písně se vyvíjel postupně a jeho prazáklad zřejmě pochází již ze století dvanáctého. Někdy na rozhraní 14. a 15. století přibyly dvě nové strofy: „Ty jsi dědic české země“ a „Maria, matko žádoucí“ . V zápise o rukopise litoměřickém z konce 15. století se uvádějí opět nové strofy, mezi nimi sloka, obsahující invokaci k ostatním českým světcům. Ty ovšem později ze standardního textu vypadly. Chorál, původně ve staročeštině, dostal svoji finální podobu, užívanou dodnes zřejmě v 18.–19. století. Přečkal staletí a je nadále pravidelně zpíván, zpravidla na konci nedělní velké mše nebo o významných křesťanských svátcích. V době vzniku Československa existovaly snahy o to, aby se píseň stala národní hymnou. Jak řekl Jakub Deml, „Svatováclavský chorál obsahuje z hlediska morálních hodnot myšlenky věčně živé, které odpovídají i ignorovaným požadavkům přítomnosti“. Slavný český básník, symbolista Otokar Březina litoval, že se „vznešená svatováclavská hymna nestala státní hymnou osvobozeného národa“. Přijetí Svatováclavského chorálu jako státní hymny požaduje i dnešní politická strana Koruna Česká. Chorál byl zpíván při významných událostech, jako korunovacích českých králů a zazněl i při pohřbu T.G. Masaryka nebo Václava Havla.
TEXT SOUČASNÉ VERZE CHORÁLUSvatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.
Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.
Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.
Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope,
svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký, svatá Ludmilo,
svatá Anežko, svatá Zdislavo, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha svatého.
Kriste, eleison.
První ražba s mikrotextem
Svatováclavský chorál, jehož kořeny sahají patrně až do 12. století, měl původně tři pětiřádkové sloky neumělých, sdružených rýmů, ukončené refrénem „Kyrie eleison“. Obsahem
chorálu je prostá modlitba k patronovi české země.
Václav Hájek z Libočan připisuje autorství chorálu
arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimě.
Svatováclavský chorál je však mnohem starší. Beneš Krabice z Weitmile nazývá naši píseň r. 1368 „cantis ab olim cantari consueta“. Strofická stavba, jazyková stránka i dost bohatě zvlněná melodie této písně ukazují na 13. stol. Konečně úpěnlivá prosba v písni „utěš smutné – otžeň vše zlé“ svědčí o době pohnuté, a tou neklamně mohla býti léta neblahé správy braniborské (1278 – 1283).
Největšího rozšíření doznala svatováclavská píseň v době pobělohorské tiskem. Barok byl vůbec všestranější v propagaci slávy domácích našich svatých než gotika. Tehdy byli vzýváni čeští světci, v prvé řadě sv. Václav, jako ochráncové a pomocníci ohrožené národnosti, a hymna svatováclavská zněla tenkrát nejednou jako bojovná, ba revoluční píseň utiskovaných Čechů. Převzato z Na hlubinu roč. IV č. 7 (1929) |
