Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
Zlato nebo diamanty
S probíhající finanční krizí se stále více lidí zajímá o způsoby jak zajistit své úspory spolehlivěji než jen prostým uložením peněz na konto.
Obavy že budou i další měny ztrácet svoji sílu stejně jako to vidíme u amerického dolaru podporuje i vydávání ohromných částek na záchranu bank nebo automobilových továren po celém světě.
Oblíbenou alternativou pro uložení úspor jsou proto zlato a diamanty.
Většina investorů, která se dříve zajímala pouze o finanční produkty a akcie však nemá investicí do těchto komodit mnoho zkušeností. Mnoho z nich nejdříve srovnává výhody a nevýhody obou a vybírají si zda investovat do zlata nebo do diamantů.
Jaký jsou mezi zlatem a diamanty zásadní rozdíly z pohledu investora ?
Investiční zlato je osvobozeno od DPH. Nakoupíte-li zlato jako fyzická osoba, nemusíte tedy platit 19 procent daň. Takže pokud se rozhodnete uložit do zlata 1 mil Kč, získáte zlato v hodnotě 1. mil Kč
Osvobození od DPH se však vztahuje pouze na investiční zlato. Stříbro, platina, šperky, drahé kameny jsou daní zatíženy. Stejně tak diamanty. Proto pokud uložíte 1 mil. Kč do diamantů, získáte za tuto částku diamanty pouze v hodnotě cca 800 tis. Kč. Těch 19 procent rozdílu odvede obchodní prodávající diamanty jako daň státu.
Diamanty mají proti zlatu jednu výhodu. Jsou mnohem lehčí. V investičním zlatě se investovaných 10 mil. Kč promění na cca 18 Kg zlatých cihel, diamanty v této hodnotě představují jen malou hromádku třpytivých kamínků. Jsou mobilnější.
Trumfem zlata nad diamanty v této pomyslné soutěži je snazší likvidita. Zatímco diamanty prodáte pouze u několika málo odborníků kteří umí přesně a plně ocenit jejich hodnotu, zlato se prodává snáz a prodejní cena se stanoví jednoduše dle aktuální ceny zlata a váhy vašich zlatých rezerv.