Hyperinflace v Zimbabwe VI. Rok 2009 – labutí píseň zimbabwské měny
Můj návrat do Čech, včetně odchodu ze služeb Ministerstva zahraničí ČR byl myšlen naprosto
vážně a se všemi důsledky.
Těšila jsem se domů. Jen jsem, nemohla zapomenout na své přátele
v Zimbabwe a hlavně děti v Tengenenge. A tak jsem se hned v druhé polovině ledna 2009
vrátila. Na obyčejný pas, na obyčejné vízum a jen na 30 dní. A našla jsem si práci, společně
se svým fotografem, Ericem Gaussem jsme projeli Zimbabwe a mapovali pro Delegaci EU stav
kamenosochařství v zemi. Tuto práci Delegace EU později publikovala.
Mých 5000 USD, které jsem na zabezpečení tohoto měsíčního pobytu v zemi dovezla, se ukázalo jako dostatečných na ubytování, nákup pohonných hmot, jídla a dětskou party v Tengenenge. Jen jednu maličkost jsem podcenila. Neměla jsem dostatek drobných bankovek, takže každou stodolarovku jsem jezdívala vyměnit do prestižních hotelů ve městě, kde jsem si dávala i většinu of iciálních schůzek, a platívala kolem 4 až 6 USD za průměrnou kávu či 10 USD za dvě deci v ynikajícího jihoafrického vína. Nutno však dodat, že mými hosty byly pracovníci galerií či nově obsazovaného ministerstva kultury.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
PAPÍROVÁ PLATIDLA Marie Terezie
S rozvojem finančního trhu a s ním spojeného úvěrového hospodářství vzrůstá na přelomu 16. a 17. století i množství specializovaných bankovních ústavů.
Hlavní činností těchto bank bylo zejména zprostředkování úvěrů a bezhotovostních plateb. Klienti těchto bank si v rámci ústavu zřizovali finanční konta, pomocí kterých pak prováděli jednotlivé bankovní operace.
Velký rozmach bankovních institucí zaznamenávala zejména Itálie, z níž se dále šíří do severní a Západní Evropy. Už v roce 1656 získává Johan Palmstruch od švédského krále Karla X. Gustava povolení k založení Stockholm Banco s právem vydávat bankovky, s jejichž vydáváním se začalo 16. června 1661. Jednalo se o zčásti předtištěné bankovky, do kterých úředník vypisoval potřebné údaje, které stvrzoval vlastnoručním podpisem a pečetí. Tyto tzv. Kreditiv-Sedlars znějící na různé druhy mincí švédské měny byly z počátku vázány na majitele a od roku 1667 je bylo možné i převádět. V našich zemích se s prvními bankovkami setkáváme až za vlády Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU