- Stavy českých pamětních mincí po demonetizaci 2004

Ján Kollár (29. 6. 1793 – 24. 1. 1852) – slovenský politik, jazykovědec, spisovatel a básník. Evangelický kněz, propagátor slovanské vzájemnosti, významná postava českého a slovenského národního obrození. Ján Kollár byl rodák ze slovenské obce Mošovce. Otec z něho chtěl mít řezníka, což ale literárně nadaného mladíka uspokojit nemohlo. Po studiích v Kremnici se rozhodl pokračovat na gymnáziu v Banské Bystrici a v roce 1812 odešel studovat teologii na evangelické lyceum v Prešpurku, nynější Bratislavě. Poté dva roky působil jako vychovatel v Banské Bystrici. V letech 1817 až 1819 si prohluboval znalosti evangelické teologie na univerzitě v německé Jeně. Po odchodu z Německa nastoupil jako evangelický farář v Pešti, kde působil třicet let. V roce 1835 se oženil s Frederikou Schmidtovou, do níž se zamiloval už v době německých studií. Ján Kollár byl zastáncem jednotného jazyka Čechů a Slováků, konkrétně češtiny, obohacené o slovenské prvky. Tím se ale dostal do rozporu s mladší generací slovenských spisovatelů vedených Ľudovítem Štúrem, kteří začali prosazovat samostatný spisovný jazyk. Svár vyvrcholil v revolučním roce 1848, kdy byl Kollár svými odpůrci dokonce uvězněn a vysvobozen až císařskými vojáky. Roku 1849 byl povolán do Vídně, kde působil jako poradce vlády a profesor slovanské archeologie na tamní univerzitě. Kollár prosazoval užší spolupráci mezi slovanskými národy, snažil se podporovat jejich vzdělanost. Byl autorem myšlenky, že svobodný je pouze ten národ, který neutlačuje druhé.

Kollárovo dílo je velmi rozsáhlé, psal prózu, poezii, ale i náboženské a odborné texty. K těm patří například titul O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými. Za jeho vrcholné dílo je považována básnická sbírka Slávy dcera, která poprvé vyšla v roce 1824. Publikoval také pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky nebo pod iniciálami JK. Jan Kollár zemřel 24. ledna 1852 ve Vídni. Jeho ostatky jsou uloženy na Olšanských hřbitovech, kam byly převezeny v roce 1904.