Jak se dělá mincovna (2) Jak vznikla myšlenka založit mincovnu
Než se dostanu na samotnou podstatu problému, musím se vrátit ve svých vzpomínkách do roku 1992, kdy bylo jasné, že se Československo (ČSR) rozpadne, daleko zpět do vysokoškolských let.
Jedná se o období mezi roky 1966 až 1971, kdy jsem v Praze studoval na VŠE. Do té doby jsem byl přesvědčen, že ČSR je moje milovaná republika, která nemá žádné vnitřní problémy.
Tak jsem se tomu učil ve škole a slyšel všude kolem sebe. A Slováci jsou naši bratři. Že tomu tak nebude navždy, to jsem pochopil, až když jsme občas jako studenti v Praze flámovali se svými slovenskými spolužáky. Najednou jsem nechápal, že v povznesené náladě a bez zábran Slováci velebí období Slovenského štátu a vykřikují hesla, kterým jsem vůbec nerozuměl. Svůj vztah ke slovenským spolužákům jsem nezměnil, ale bylo mi jasné, že není něco tak, jak jsem si do té doby myslel. Doba po roce 1968 mi pak potvrdila, že v Čechách je to trochu jiné než na Slovensku. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč existuje tolik odlišností
ve státoprávním uspořádání mezi oběma částmi jedné republiky. Když přišel listopad 1989, to už jsem měl mnoho životních zkušeností a bylo mi jasné, že Československo se nemůže pohromadě dlouho udržet. Znova jsem si vybavil nacionalistické řeči svých bývalých spolužáků. Pozorně jsem sledoval odlišné vystupování českých a slovenských polistopadových politiků a bylo zřejmé, jak to s celistvostí republiky myslí vážně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Anomálie na pražských groších Karla IV. (3) Písmo a chyby v opisech na pražských groších Karla IV.
Pražské groše lze časově třídit i podle typu a charakteru písma. Chce to však jistou míru zkušenosti.
V ustálené kresbě gotické majuskule je totiž daleko obtížnější postřehnout jeho individuální rozdíly než u ostatních prvků mincovního obrazu. U Karlových grošů, na rozdíl od grošů Václava II. a Jana Lucemburského, je situace ztížena tím, že oboustranně dobře čitelné ražby jsou poměrně vzácné.
Tuto problematiku již v minulosti správně zhodnotil Karel Chaura, když napsal: „Smolík při popisu grošů neudává velikost a praví, že groše Karla IV. jsou většinou špatně zachovalé, což dlužno opraviti v tom smyslu, že jsou špatně ražené. Nejasnost rázu byla zaviněna jednak tenkým střížkem, hlavně však rychlou a nedbalou prací mincířů (pregéřů) a nikoli špatnou zachovalostí, kterou by způsobovalo opotřebování povrchu mince dlouhým oběhem, čímž by poklesla i váha grošů.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
