Liberecké poukázky
Nouzová platidla v Sudetech
S koncem druhé světové války se v německém oběhu setkáváme s množstvím zatímních papírových platidel. Nejznámější jsou dnes bankovky po 20 RM vydané v dubnu 1945 Sächsische Staatsbank nebo tzv. Linecké poukázky 10, 50 a 100 RM pro filiálky Reichsbank v Linci, Salcburku a Štýrském Hradci. Příprava podobných platidel se však nevyhnula ani našemu území, kdy by pro oblast Sudet a dolního Slezska byly vydány tzv. liberecké, nebo někdy též Schörnerovy poukázky.
Po přijetí mnichovského diktátu v říjnu 1938 bylo Československo nuceno předat značnou část pohraničí ve prospěch Německa, Polska a Maďarska. Území podstoupené Německu bylo poté převážně začleněno do nově vzniklé Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland), která se jak známo, táhla od Českého lesa až po Slezsko na východě. Vzhledem k této geografické poloze byla rozdělena do tří vládních obvodů – Cheb se sídlem v Karlových Varech, Ústí nad Labem a Opavu, které se dále skládaly z venkovských a městských okresů. V čele každého obvodu stál vládní prezident, který podléhal úřadu říšského místodržitele, jehož post zastával až do konce války Konrad Henlein, který současně vykonával i funkci župního vedoucího NSDAP
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Ze světa kovových známek (13) Kouzelnické známky
Kdybychom se striktně drželi pravidel numismatiky, nemohlo by toto pokračování seriálu vzniknout, jelikož bude pojednávat o ražbách, které mají s mincemi jen společný tvar. Řeč bude o známkách kouzelníků a kouzelnických mincích.
Tyto ražby nepřejímaly žádnou funkci peněz a nemají ani povahu peněžních náhražek, jak je chápe numismatika, což definovala profesorka Ema Nohejlová-Prátová takto: „... do numismatiky však naprosto nepatří kovové známky, které žádným způsobem a v žádné formě nezastupují peníze, a tedy nemohly být v peníze proměněny, např. moderní reklamní známky.“ (Nohejlová-Prátová 1986: 29) A skutečně, kouzelnické známky nebyly užívány jako potvrzenky nebo poukázky za výkony nebo na peníze, komodity či služby, vyjma funkce vstupenek. Mince však přece jen zastupovaly, a to při eskamotérských tricích.
Kouzelnické známky je možno definovat jako zvláštní kategorii nepeněžních účelových ražeb svým charakterem stojících mezi adresními a reklamními známkami – vstupenkami a ražbami podobnými medailím. Lze je rozdělit na pět kategorií, dlužno však uvést, že toto dělení není ostré a některé známky mohly zastupovat dvě i více z uvedených skupin.
1. Známky rekvizity pro vystoupení
2. Známky obchodů kouzelnických pomůcek
3. Reklamní známky kouzelníků
4. Známky kouzelnických klubů či společností
5. Ostatní ražby (pamětní, novoročenky, kouzelnické kongresy)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
