ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (31) Známky s Gambrinem a kozlem
K výtvarně zajímavým námětům na zpravidla ikonograficky strohých účelových známkách patří pivní a pivovarské atributy.
Pivovarské nářadí – limpy, šoufek, vidrovací lopaty apod., rozmanité nádoby ke konzumaci či transportu piva – poháry, sklenice, holby, korbely, lahve, sudy, a chmelové ratolesti či věnce symbolizují na účelových známkách pivo. K tomuto inventáři se řadí ještě dvě živé bytosti, král Gambrinus a kozel.
Kdo to byl Gambrinus, jenž je na známkách vyobrazen? Ottův slovník naučný ve stejnojmenném hesle uvádí: Gambrinus, dle Aventinovy kroniky bavorské král flanderský, který první počal vařiti pivo. Báje ta vznikla nejspíše splynutím jména vévody brabantského »Jan primus« (t.j. první) zvaného, který v l. 1251–94 v zemi brabantské vládl, na prosbu sladovnického cechu brusselského přijal čestné předsednictví cechu a proto vyobrazen byl v cechovní místnosti s pohárem pěnícího se piva v ruce. V internetové encyklopedii CoJeCo se v hesle Gambrinus dočteme toto: Mytický král a vynálezce piva, údajně privilegovaný číšník Karla I. Velikého nebo král brabantský. Později pokládán za nižší božstvo bakchického charakteru či nesprávně za zkomoleninu jména brabantského vévody Jana I. (primus) (1251–1294). Zobrazován s pěnícím pohárem v ruce, resp. s chmelovým věncem na hlavě. Němečtí dějepisci popisují Gambrina jako jednoho z germánských vladařů z období římské říše. Ten podle legendy upsal svou duši ďáblu, aby mu pomohl zapomenout na nenaplněnou lásku. Pekelník následně naučil Gambrina vařit pivo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Hyperinflace v Zimbabwe
Listopad roku 2007 byl v Harare teplý a vlídný, pokud se počasí týká. Blížilo se léto a já si uvědomovala, že ty Vánoce budeme sami, tedy my všichni – já, má rodina a mí přátelé v Harare, bez tradiční návštěvy z domova.
Jedním z důvodů proč si nepozvat návštěvu právě toho roku, byla neutěšené zásobování Zimbabwe běžnými potravinami a věcmi denní potřeby a prudká inflace, která úspěšně ožebračovala i ten zbytek pracovní placené síly v zemi.
Osobně jsem měla slušný zahraniční plat a doufala i v radikální změny po volbách, a inflaci jsem zpočátku vnímala jen jako obtížný prvek svého pobytu, s kterým se dá plánovitě žít. Byl to omyl. S inflací se dlouhodobě, když navíc přeroste v hyperinflaci, žít nedá. Je to boj o každou rychlou směnu, okamžitý nákup a stejně nakonec skončíte u bartrového obchodu. To jsem však toho listopadu ještě netušila... A dnes na to období dokonce vzpomínám s nostalgií, hodně jsem se poučila.
V únoru 2007 oznámila Rezervní Banka Zimbabwe zavedení tzv. třetího typu zimbabwského dolaru a současně vyhlásila boj proti inflaci, která byla již v té době čtyřmístná. Mezi březnem a červnem 2007 platila striktní nařízení o cenách základních surovin (jako mouka, máslo, vejce, mléko, ale i olej, cukr a maso), což se projevilo tím, že města přestala být zásobována, neboť prodejní ceny těchto komodit byly nižší než náklady na dopravu a přepravu. Celé země začala trpět chronickým nedostatkem benzínu a nafty a vcelku pravidelně se vypínal elektrický proud v celých čtvrtích. Z krásných alejí jacarand mizely jen trošičku seschlé větve na otop a papír, prázdné plastové lahve a obaly dosáhly maximální míry dalšího použití bez pokynů k recyklaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
