Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
Alžběta Slámová: Medailérství je škola na celý život Mistři české numismatiky
Čtyřiadvacetiletá výtvarnice Alžběta Slámová patří k výrazným talentům nastupující generace mladých českých medailérů. Její první ražbou se stala plaketa, kterou navrhla v roce 2011 jako součást své diplomové práce.
Už o rok později se zařadila po bok umělců zapojených do programu Kalendárium Pražské mincovny s medailony věnovanými založení Tělocvičné jednoty pražské a památce Antonína Langweila. Rodačka z Jablonce nad Nisou své umělecké sklony nepromítá pouze do nízkého reliéfu: zabývá se také grafikou a miluje vážnou hudbu, která se jí stala životní zálibou i prostředkem k relaxaci. Jako houslistka působila Alžběta v řadách Jabloneckého komorního orchestru.
Kde jste brala inspiraci při tvorbě návrhu pro medaili, která připomíná Antonína Langweila?
Nejdříve jsem samozřejmě použila internet, jako nejdostupnější pramen informací. Výhodou je, že Langweilův model Prahy byl digitalizován, takže jsem si ho mohla virtuálně prohlédnout. Samotná Praha, průhledy mezi krásnými budovami, její věže a brány mi nabídly kompoziční řešení na výšku, které je použito u obou stran.
Popište prosím svůj návrh.
Portrét Antonína Langweila i motiv Prahy se odehrávají v obdélníkovém pásu probíhajícím středem medaile. Čisté plochy, které oba motivy ohraničují, symbolizují hladkou plochu papíru, se kterým Antonín Langweil den co den přicházel do styku, ať už jako kreslíř či grafik, především však jako trpělivý architekt papírového modelu Prahy.
Při modelování jsem se inspirovala jeho vlastními autoportréty, které se nám dochovaly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
