OBRAZY Z BIBLE
Nová emise izraelských mincí s biblickou tematikou
Izraelská banka – Bank Jisrael vydala loňského roku další mince s biblickou tematikou. O předešlých mincích s biblickými motivy jsem psal v číslech 4-6/2015 tohoto časopisu. Jedná se o pokračování série „Obrazy z Bible – Tmunot miTaNaCh“. Jedná se o dvě zlaté (10 a 1 NIS) a dvě stříbrné (2 a 1 NIS) mince s motivem zajatého Samsona v pelištejském Dagonově chrámu v Gaze.
Samson
Samson, hebrejsky Šimšon, byl posledním ze soudců zmíněným v biblické knize Soudců (kapitoly 13. až 16.). Je znám též pod lidov ým názvem „hrdina Samson“. Poslední čtyři kapitoly knihy Soudců vyprávějí o jeho životě, hrdinských činech, až do dne jeho smrti. Samson byl od narození Božím zasvěcencem neboli nazírem, kter ý celý život nesměl pít víno a stříhat si vlasy. V oné době Pelištejci vládli v zemi Izraele a pro Židy bylo velmi těžké svrhnout jejich jho. Kdy Samason žil a působil lze těžko určit, ale zdá se, že to byla 1. polovina 11. století př. n. l. Samson měl nadpřirozenou sílu, která byla skryta v jeho vlasech. Samsona lze do určité míry přirovnat k my tologickému Herkulovi. Samson úspěšně bojoval proti Pelištejcům a ti něvěděli, jak ho přemoci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012