Hyperinflace v Zimbabwe II.
Hned první lednové dny nenechaly nikoho na pochybách, že jsme ve víru hyperinflace. V obchůdcích ozdobených během svátků třpytivými čínskými řetězy se objevily tabule s nápisy na
prodej či zavřeno navždy.
Těch pár tisíc lidí, kteří v Harare ještě měli práci, ji ztratilo ze dne na den, na výpovědní dopisy nebyl ani papír a stejně by je stěží někdo doručil.
Během prvních lednových týdnů, stále bylo fantastické léto, se již pravidelně ohlašovaly výpadky proudu a v mnoha částech města začínal hon na potraviny. Mezitím nás centrální
banka promptně informovala o vydání nové série bearer cheques v hodnotách 1, 5 a 10 milionů zimbabwských dolarů. Během několika desítek hodin se každý, kdo byl ještě v Harare za práci placen, se stal milionářem. Jedním z nejchudších na světě…
Standardní zásobování přestávalo fungovat, venkovu se nevyplácelo dovážet do města, pohonné moty byly jen na černém trhu. Porážka dobytka byla řízena státem a tak zdaněna, že jatka kolabovala. Mouka se z rozkazu Mugabeho přednostně přidělovala represivním složkám, olej, parafín byly vzácností a o cukru se hovořilo tónem, jakým se vzpomíná na podivuhodné pohádkové bytosti. Ceny chleba byly stanoveny vládou a byl ho nedostatek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Jak se dělá mincovna (12) Výroba oběžné mince nejnižších nominálů
Své vzpomínání musím opět posunout hodně zpátky do let středoškolských studií.
Zde se v mé hlavě poprvé objevila myšlenka podívat se do Ameriky.
Navštívit New York a spatřit mrakodrapy a dotknout se Sochy svobody, symbolu svobodného světa. Byl to sen tak neskutečný, že se s postupující normalizací po roce 1969, zcela rozplynul a já jsem na něj úplně zapomněl. Spousta lidí tvrdí, že se jim po čase některé sny zdají znova a nechápou, jak je to možné. Mně se podobná situace rovněž přihodila. Nebylo to však uprostřed blaženého spánku, ale při plném vědomí a pracovním nasazení, během léta 1993.
Veškeré záležitosti kolem haléřových mincí bylo nutné řešit již s přípravou vzniku mincovny v průběhu roku 1992 a v roce1993 byly prakticky vyřešeny. Stačilo k tomu navštěvovat sousední státy – Německo a Rakousko, kde znalost němčiny plně postačuje. Naprosto jiná situace byla u mincí třech nejnižších korunových nominálů. Ty ČNB nechala vyrábět pro měnovou odluku za Atlantickým oceánem v Kanadě. Teritorium pro mě naprosto neznámé.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
