OCHRANNÉ PRVKY PAPÍROVÝCH PLATIDEL
Stručný úvod do problematiky
Papírová platidla se mnohem více stávají cílem padělatelů, než je tomu v případě mincí. Ačkoliv je naprostá většina zadržených falzifikátů nejnižšího stupně nebezpečnosti, je dobré znát základní ochranné prvky našich platidel.
Moderní technologie nás obklopují na každém kroku a není tak divu, že pronikají i do takového odvětví, jako jsou papírová platidla. S nejnovějšími technologiemi se nesetkáváme jen na měnách jako je euro či americký dolar, ale nalezneme je i na našich bankovkách. Takovým příkladem je i tzv. IR tisk. Na rozdíl od veřejnosti dobře známého UV tisku je IR tisk určený pouze pro odbornou veřejnost a specializovaná zařízení. IR tisk spočívá v nánosu speciální barvy, která je viditelná pouze při osvícení infračerveným zářením. Touto barvou jsou na příklad u 100 a 200 Kč vyvedeny i portréty Karla IV. a Jana Amose Komenského. Naopak u vyšších nominálů jsou poté portréty viditelné jen z části nebo vůbec.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Ferdinand I. (V.)
Nástup vlády, holdování ve Vídni 1835 a jedna unikátní ražba
Před 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Korunovace rakouských císařů měly být prováděny podle částečně převzatých říšských tradic. Jako korunovačních insignií mělo bý t používáno Rudolfov y tzv. domácí koruny z roku 1602 a žezla s říšským jablkem, jež k ní dal zhotovit císař Matyáš po roce 1612. K vlastnímu aktu korunovace touto korunou a k provedení s tím spojeného obřadu však nikdy nedošlo, i když panovníci titul rakouského císaře používali. Proto nástup císaře Ferdinanda I. připomínají pouze dvě pamětní medaile a korunovační ražby logicky chybí. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Byla to „absolutní monarchie bez monarchy“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
