Svatováclavský a svatoanežský dukát. Technické parametry jednotlivých dukátových hodnot, jako je celková hmotnost, obsah a ryzost zlata novodobých svatoanežských dukátů, vychází z tradičních československých svatováclavských dukátů první republiky.

Sádrový model pro tuto jedinečnou ražbu připravil ak. soch. Michal Vitanovský.

Michal Vitanovský (* 3. května 1946, Klatovy) je český akademický sochař a medailér. K jeho nejznámějším realizovaným návrhům patří Řád Bílého lva, dle jeho návrhu se realizovaly i další české mince: 50 Kč Svatá Anežka Česká - revers, 1990, 500 Kč J.A.Komenský, 1992, 5 000 Kč Univerzita Karlova, 1998, 2 000 Kč Klášter Vyšší Brod, 2001, 200 Kč Svatá Zdislava, 2002, 200 Kč Jiří z Poděbrad, 2002.

Anežka Přemyslovna, zvaná Česká se narodila kolem roku 1211 jako česká princezna, pravděpodobně nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské. Patřila k nejvýznamnějším představitelkám panovnické dynastie Přemyslovců. Působila jako řeholnice – abatyše kláštera Na Františku a byla také výraznou osobností politického, kulturního a společenského života.

Anežka byla ve třech letech spolu se sestrou Annou poslána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici a do Doksan, kde získala rozsáhlé vzdělání. V té době byla pravděpodobně zasnoubena se slezským princem Konrádem, synem Jindřicha Bradatého a vévodkyně Hedviky. Konrád však zemřel a obě sestry se vrátily na Pražský hrad. Poté byla Anežka ještě na dva roky poslána k řeholnicím do Doksan. V roce 1225 se čtrnáctiletá Anežka opět vrátila do Prahy.

Společně s bratrem Václavem I. založila roku 1232 v Praze na Starém Městě špitál, jenž byl rozšířen na základě řehole sv. Augustina na řád a jehož stanovy roku 1252 papež potvrdil jako mužský špitální a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Ten je jediným původem českým řeholním řádem. Jeho členy směli být pouze Češi rodem po otci i po matce. Řád brzy získal velkou popularitu a jeho kláštery se rozšířily. Roku 1234 Anežka opět se svým bratrem založila na severovýchodním okraji tehdejšího města, v místě později zvaném „Na Františku“, nový podvojný klášter žen a mužů řehole sv. Františka, později nazývaných klarisky a minorité. Zde se stala hlavní představenou a pro mnohé další členky byla inspirací.

Roku 1237 se Anežka neúspěšně pokusila o ustavení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce 1238 se postavení abatyše i titulu vzdala, úřad zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života pečovala o chudé, nemocné a ty, kteří potřebovali pomoc.

Anežka se dožila úctyhodných 71 let. Její pravomoci v klášteře Na Františku po ní převzala její praneteř Kunhuta. Legendy o Anežce Přemyslovně, proslulé vzdělaností, dobročinností, milosrdenstvím i zájmem o státní reprezentaci královské dynastie, se začaly tradovat vzápětí po její smrti. Teprve roku 1874 byla Anežka z podnětu pražského arcibiskupa a kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga papežem Piem IX. prohlášena za blahoslavenou. Po dalším úsilí ji 12. listopadu 1989 papež Jan Pavel II. svatořečil.