Nizozemsko Kolonie, kolonie a zase kolonie… (3)
Nizozemsko, někdy také mylně jako celek označováno za Holandsko, což je jen
část nizozemského království (dále budu uvádět jen Nizozemsko, Nizozemci
apod.), leží v severozápadní části evropského kontinentu.
Jedná se konstituční
monarchii, která se zbavila Španělské nadvlády již v roce 1568 a udržela se do
dnešních dob. Také tento malinký evropský stát měl chuť ze světových nalezišť
utrhnout co největší díl a proto vysílal své koráby ke kolonizování nových světů.
Vítejte v krátké ukázce vybraných nizozemských kolonií.
NIZOZEMSKÉ ANTILY
V samém úvodu tohoto dí lu se přesuneme do karibské oblasti. Souostrov ý Nizozemských Antil bylo objeveno na přelomu 15. a 16. století. V roce 1527 se ostrovy staly součástí španělských kolonií. Nizozemskem byly kolonizovány ve 30-40. letech 17. století. Rokem 1866
se stávají korunní nizozemskou kolonií a toto zůstalo až do roku 1948, kdy se změnil na název Nizozemské Antily. Tak zvaná Char ta Nizozemského království, vydána v roce 1954 povýšila tuto kolonii na plnohodnotnou autonomní zemi v rámci celého Nizozemského království.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
Úvod do grošového období (9) Čištění, patinování a konzervace mincí
Součástí vědomostí sběratele mincí grošového období by měla rozhodně i znalost, jak se o mince starat, aby neztratily svou autentičnost, nebo abychom je neopatrným zacházením neponičili.
Ke každému materiálu se kvůli jeho fyzikálním a chemickým vlastnostem musíme chovat jinak. Následující řádky popisují podrobně jak na to.
Zlato
Zlato těžko oxiduje, a protože většina zlatých mincí byla vyražena z kvalitního a téměř čistého kovu, odolávají úspěšně chemickým vlivům jak půdy či vody (a to i mořské), tak i vlivům atmosférickým. Přec ale existuje jedna nepříjemná povrchová vada čas od času se vyskytující na zlatých ražbách. Bývá označována jako tzv. červená rez. Průvodním jevem výskytu této rzi je přepálení zlata – jeho vystavení vysoké teplotě (například při požárech). Hlavní příčinou tohoto jevu je přítomnost mědi v mincovní slitině takto postižených mincí. Protože měď za vysokých teplot snáze oxiduje, stačí i její nepatrné množství, ve kterém přichází v kovu zlatých ražeb, aby přešla do podoby nižšího kysličníku mědi – kysličníku měďného (Cu2O). Ten pak nepříjemně přikrášlí povrch mincí červenými skvrnkami.
Kysličník měďný je značně stálý, a proto je i jeho odstranění z povrchu zlatých mincí problematické. Nejvhodnější bývá odstranit skvrny roztokem manganistanu draselného (KMnO4), okyseleným kyselinou sírovou, opatrným nanášením skleněnou tyčinkou na postižená místa. Jindy se zase užívá k vyčištění spáleného zlata kyseliny solné, nebo boraxu (tetraboritan sodný).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
