Spolek Svatobor byl založen roku 1862 v Praze. Zakladatelem spolku byl František Palacký, který podstatu spolku vyjádřil heslem: Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj!

Cílem spolku byla finanční podpora chudých českých spisovatelů. Spolek pomáhal jejich rodinám a pozůstalým. Také udílel ceny, odměny a stipendia, které měly podpořit českou tvorbu. Zdrojem financí byly příspěvky a dary, které přicházely např. od jednotlivců, učitelů, kněží, movitějších spisovatelů nebo peněžních ústavů či jiných organizací a také dědictví, které spolku odkázali různé osobnosti.

Svatobor podporoval vydávání a šíření děl českých spisovatelů, které měly podporovat národní uvědomění.

Spolek udržoval památku významných zemřelých osobností české literatury, zřizoval jejich pomníky a pamětní desky a vykupoval rodné domy, které proměňoval v památníky.

V čela a ve výboru spolku Svatoboru působilo mnoho významných osobností, např. F.L. Rieger, J. Thomayer, A. Jirásek, V. Vojtíšek; K.J. Erben, J. Grégr, V. Nápstek, K. Sladkovský, V.V. Tomek, J. Gebauer, J.V. Sládek, J. Vrchlický, I. Herrmann, J. Hlávka, F.A. Šubert, V.V. Štech aj.

Snem spolku bylo vybudování, zřízení společného pohřebiště osobností české kultury (panteon). Sen se stal skutečností v roce 1893, kdy se spolek stal vlastníkem a správcem hrobky Slavín na vyšehradském hřbitově. Vlastníkem hrobky byl až do roku 1970.

V 50. letech 20. století došlo, po zásahu státu, ke zrušení nadací a fondů spolku Svatobor a spolek přišel o všechny finanční prostředky, proto svou činnost v roce 1970 ukončil.

Roku 1990 byl spolek obnoven. Nyní se spolek soustředí pouze na osvětovou úlohu ( pořádá besedy a pietní shromáždění ) a na uchování míst posledního odpočinku významných osobností české kultury a vědy.