Mistr Jan Hus
10 000 Kč 2015
Nejznámější český reformátor, kazatel, teolog a rektor pražské univerzity, mistr Jan Hus, zasvětil svůj život snaze o reformu katolické církve. Jeho kritika tehdejších církevních praktik se však setkala s nevolí a 6. července 1415 byl jako kacíř upálen v Kostnici.
Česká národní banka v yhlásila v lednu 2014 soutěž na mimořádnou 10 000 Kč minci k 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Soutěže se zúčastnilo 31 výtvarníků, kteří předložili celkem 65 sádrových modelů. Vyhodnocení soutěže uskutečnila dne 11. března 2014 Komise pro posuzování návrhů na české peníze. Přítomni byli také dva odborní poradci, ThDr. Jiří Vaníček z Církve československé husitské a prof. PhDr. Marie Bláhová, CSc. z Filosofické fakulty University Karlovy. „Mistr Jan Hus je bezpochyby jednou z našich nejvýznamnějších historických postav. Jeho mučednická smrt reformní snahy v Čechách nejenom že nezastavila, ale dokonce přispěla k jejich zesílení. Vysoká nominální hodnota mince jen podtrhuje mimořádnost této události nejen pro historii naší země,“ uvedl guvernér Miroslav Singer.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
