II. světová válka – největší a nejničivější válečný konflikt v dějinách lidstva, který se rozšířil na tři kontinenty. Válka si vyžádala více než 60 milionů obětí, zpustošila rozsáhlá obydlená území, škody na majetku a kulturním dědictví přesáhly vyčíslitelné hodnoty. Konflikt začal 1. září 1939 a v Evropě oficiálně skončil 8. května 1945 kapitulací Německa.
Po I. světové válce se poražené Německo ocitlo v hluboké hospodářské i morální krizi. Přišlo o část území, bylo nuceno platit astronomické částky válečných reparací, nezaměstnanost dosáhla kritické úrovně. V takovém prostředí se dařilo různým extrémistickým skupinám. Největší podporu si postupně získala NSDAP, strana národních socialistů vedená Adolfem Hitlerem, která slibovala práci a zrušení potupných podmínek daných Versailleskou smlouvou. Na Hitlerovu stranu se přiklonily i velké průmyslové podniky, které jeho stranu štědře sponzorovaly.
NSDAP postupně zlikvidovala veškeré politické konkurenty a pomocí propagandy a násilných činů se chopila moci, přičemž otevřeně hlásala nenávist vůči Židům a komunistům. Stále více se prosazovala nacistická ideologie typická představami o nadřazené germánské rase.
Trpělivost vítězných mocností Němci vyzkoušeli v roce 1936 vojenským obsazením demilitarizovaného průmyslového Porýní. Francie ani Velká Británie nezasáhly. Ve stejném roce se Německo angažovalo ve španělské občanské válce, když spolu s fašistickou Itálií poskytlo vojenskou podporu stejně orientovanému Franciscu Francovi.
Už v roce 1937 se rozhořel konflikt v Asii, když Japonsko vpadlo do Číny. V Evropě se ke krveprolití teprve schylovalo. Hitler v roce 1938 k Německu připojil Rakousko (anšlus) a pohrozil válkou, pokud mu nebudou postoupeny československé Sudety. Britský premiér Neville Chamberlain proto inicioval schůzku, která se uskutečnila 29. září v Mnichově. Zástupci Francie, Velké Británie, Itálie a Německa pak vyzvali Československou vládu k odstoupení pohraničí. Prezident Beneš na výzvu nakonec přistoupil. Už 15. března 1939 ale německá vojska obsadila zbytek země a z Čech a Moravy vytvořila protektorát. Na Slovensku vznikl samostatný stát vedený loutkovou klerikální vládou, která se vyhlásila za spojence Německa.
Aby Hitler eliminoval případnou vojenskou reakci z východu, uzavřel s hlavním rivalem Sovětským svazem dohodu o neútočení (pakt Ribbentrop-Molotov). Zároveň si obě mocnosti domluvily rozdělení Polska a sfér vlivu v Pobaltí.
Polsko nacisté napadli 1. září 1939. Intervenci odůvodnili přepadením německého vysílače Gleiwitz, které podle propagandy měli uskutečnit Poláci. Ve skutečnosti se jednalo o členy německé speciální jednotky převlečené do polských uniforem, kteří kvůli vytvoření záminky k agresi obětovali své krajany obsluhující zařízení. I přes odhodlaný odpor, nemohla polská armáda takticky i technicky lépe vybaveným německým vojskům dlouho vzdorovat. Zejména, když východní část Polska obsadil Sovětský svaz.
Hitler, povzbuzen úspěchem, začal napadat západoevropské státy a brzy pokořil i Francii. Naproti tomu letecká kampaň nad Anglií ztroskotala. Významnou úlohu v letecké Bitvě o Británii sehráli vedle domácích i zahraniční piloti, zejména ti polští a českoslovenští.
Po neúspěchu nad Anglií se Hitler obrátil na východ s tím, že Británii pokoří až po zničení Sovětského svazu. Východní tažení bylo pojato jako rozšiřování životního prostoru německého národa (Lebensraum), který podle nacistické ideologie představoval nadřazenou rasu. Tomu odpovídala i nevídaná brutalita, s jakou se okupační vojska na dobytých územích chovala. Jenom v Bělorusku bylo vypáleno více než 600 vesnic, přitom 186 z nich už nikdy nebylo obnoveno.
Sovětská armáda pod soustředěným náporem dobře takticky i technicky vybavených německých armád ustupovala. Desetitisíce vojáků padly do zajetí. Na často chaotickém vedení bojů se podepsaly i stalinské čistky v třicátých letech, při nichž Rudá armáda přišla o řadu zkušených velitelů.
Hitlerovská vojska se podařilo zastavit až u Moskvy. První velkou porážku utrpěla německá armáda u Stalingradu a obrat dokonal kolosální střet u Kurska, kde se zároveň odehrála největší tanková bitva v dějinách válek (Prochorovka). Němci začali prohrávat také v severní Africe, a když se 6. června 1944 vylodila spojenecká vojska v Normandii, síly se definitivně překlopily a od té doby se Hitlerovy armády bránily útoku ze dvou směrů.
16. dubna 1945 byla útokem Koněvových a Žukovových armád zahájena bitva o Berlín. Do centra města vojáci Rudé armády vstoupili 30. dubna, ve stejný den spáchal Adolf Hitler sebevraždu. Bezpodmínečná kapitulace německých vojsk vstoupila v platnost 8. května 1945, o den později vjely tanky Rudé armády do Prahy, která 5. května povstala proti okupantům. Poslední bitva za účasti tanků, dělostřelectva a kaťuší se odehrála u osady Slivice u Milína na Příbramsku.
