Jinotaje Co je skryto na mincích a bankovkách
Platidla jakožto prostředek směny na sobě už od nepaměti nesou nespočetná množství symbolů, jejichž účelem je podat informaci o jakosti, hodnotě, ale také o zemi původu a emitentovi dané mince či bankovky.
A protože člověk je tvor zvídavý, stala se i platidla předmětem družné zábavy a z hledání jinotajů předmět lidového obveselení či ventilu v politicky vypjatých dobách.
Kanadský dolar
Jeden z nejproslulejších jinotajů nalezneme na emisi papírových platidel označovaných mezi sběrateli jako Devil‘s Face Hairdo Issue.1 Jedná se o bankovky sedmi nominálních hodnot po 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 1000 kanadských dolarů (pick# 66–73), vydaných roku 1954 k prvnímu výročí nástupu Alžběty II. na trůn. Krátce po jejich uvedení do oběhu se však staly předmětem nevýdaného rozruchu, neboť při pohledu na účes britské panovnice nalezneme v jejích kadeřích obrys mužské tváře silně připomínající Satana. Nechtěné faux pas se záhy rozšířilo nejen mezi obyvateli Kanady, ale bylo často citováno i v zahraničních médiích. Centrální banka Bank of Canada posléze po uvedení nového vzoru bankovek byla nucena přistoupit k modifikaci portrétu a již následující rok vydala novou emisi bankovek ročníku 1954, tzv. Modified Hair style Issue (pick# 74–83).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce
Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.
Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU