BANKOVKY ČESKOSLOVENSKA Výstava v Teplicích
Teplické muzeum ve spolupráci s místními sběrateli připravilo výstavu papírových platidel našich babiček.
Jak už jsme vás informovali v minulém čísle našeho časopisu, V lednu jsme zvali, nyní pro vás poodhalujeme zákulisí příprav této akce.
Samotné přípravy výstavy se datují až k počátku dubna 2015, kdy PhDr. Lucie Kursové z archeologického oddělení mě oslovila s nabídkou uspořádání výstavy na zdejším zámku na téma „Bankovky Československa“. Kontaktoval jsem svého kolegu a kamaráda Jana Šenfelda z pobočky ČNS Teplice, který se specializuje na Československé a Německé bankovky, zda by do tohoto projektu šel spolu se mnou. Na schůzce s Lucií jsme si řekli, co by se mělo vystavovat, připravili jsme seznam dostupných bankovek z našich sbírek, předběžně vypočetli rozsah a počet výstavních klipů. Od Lucie jsem si nechal poslat rozměr klipu, z kterého jsem vytvořil jeden zkušebnís celkovou vizualizací, včetně rozložení a hlaviček.V červnu jsem se sešel s Lucií a kurátorem numismatické sbírky teplického muzea Mgr. Viktorem Kellerem, kterého jsme seznámili s naší dosavadní prací a možnostmi jakými může muzeum do výstavy přispět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Hyperinflace v Zimbabwe II.
Hned první lednové dny nenechaly nikoho na pochybách, že jsme ve víru hyperinflace. V obchůdcích ozdobených během svátků třpytivými čínskými řetězy se objevily tabule s nápisy na
prodej či zavřeno navždy.
Těch pár tisíc lidí, kteří v Harare ještě měli práci, ji ztratilo ze dne na den, na výpovědní dopisy nebyl ani papír a stejně by je stěží někdo doručil.
Během prvních lednových týdnů, stále bylo fantastické léto, se již pravidelně ohlašovaly výpadky proudu a v mnoha částech města začínal hon na potraviny. Mezitím nás centrální
banka promptně informovala o vydání nové série bearer cheques v hodnotách 1, 5 a 10 milionů zimbabwských dolarů. Během několika desítek hodin se každý, kdo byl ještě v Harare za práci placen, se stal milionářem. Jedním z nejchudších na světě…
Standardní zásobování přestávalo fungovat, venkovu se nevyplácelo dovážet do města, pohonné moty byly jen na černém trhu. Porážka dobytka byla řízena státem a tak zdaněna, že jatka kolabovala. Mouka se z rozkazu Mugabeho přednostně přidělovala represivním složkám, olej, parafín byly vzácností a o cukru se hovořilo tónem, jakým se vzpomíná na podivuhodné pohádkové bytosti. Ceny chleba byly stanoveny vládou a byl ho nedostatek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
