Bílý groš Lucie Kadnerové z roku 1585 Mince se zpochybněnou existencí
Téma se dotýká bílého groše s letopočtem 1585 se značkou Lucie Kadnerové.
Při studiu nejnovějšího zpracování problematiky jáchymovských ražeb druhé poloviny
16. století, tzn. I. dílu publikace Dějiny jáchymovské mincovny a katalog ražeb
1519/1520-16191, jsem v souvislosti s dohledáváním jedné, zdá se, unikátní jáchymovské
ražby2 objevené v soukromé sbírce, náhodně narazil na podle mého názoru neobvyklou
poznámku při citaci literatury, u které bych se chtěl chvíli zastavit. Téma se dotýká bílého
groše s letopočtem 1585 se značkou Lucie Kadnerové.
V publikaci L. Nemeškala a P. Vorla Dějiny jáchymovské mincovny... je v kapitole o bílých groších císaře Rudolfa II. na straně 238, tab. 30, položka 10a u bílého groše Lucie Kadnerové z roku 1585 ve sloupci s odkazy na literaturu uvedeno, cituji: „(r. 1585 Kádn. neověřen, uv. Hal. 403 ze soukromé sbírky; existence nelogická)“. Přitom v kapitole o malých groších na straně 240, tab. 31, položka 10 je malý groš s letopočtem 1585 Lucie Kadnerové uveden bez poznámky o logice existence této mince. V citaci literatury
je stručně uvedeno: „Hal. 407“. Pochopitelně mě zajímalo, proč u dvou mincí se značkou Lucie Kadnerové z roku 1585 i když dvou různých nominálů tomu tak je. Rozdíl je v tom, že u malého groše Ing. Halačka ve své práci o mincích zemí Koruny české3 cituje popis královédvorského nálezu z roku 1926 zpracovaný dr. Šůlou v roce 1983 (viz. Numismatický
sborník ČSAV XVI/1983, J. Šůla, Pět tolarových nálezů ze severovýchodních Čech, Dvůr Králové nad Labem, o. Trutnov, strana 157), kdežto u bílého groše je v Halačkově práci v citaci pramenů uvedeno: soukromá sbírka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (3) Diktátoři na bankovkách
Jedním z nejčastějších námětů, s kterým se setkáváme na papírových platidlech, jsou politici.
Při výběru osobností se centrální bankéři vždy snaží, aby vyobrazená osobnost byla pro zemi a její občany nejen významná, ale měla být i určitým vzorem. Dobrými příkladem je například prezident Tomáš Garrigue Masaryk či královna Alžběta II. Na opačné straně spektra pak nalezneme ty nejhrůznější diktátory, na které se zaměříme v dnešním díle.
Idi Amin
Jedním z nejbrutálnějších afrických diktátorů je bezesporu Idi Amin. Amin pocházel z kmene Kakwa žijící na severu Ugandy. Po základní škole vstoupil roku 1946 do jednotek královských střelců, kde zprvu sloužil jako kuchař. Díky fyzické síle a vytrvalosti, stejně tak jako krutosti, se postupně propracoval do vyšších hodností. Jako mladý důstojník se účastnil po boku skotských jednotek bojů v Keni a Somálsku, kde se projevila jeho brutalita a sadistické sklony. Po vyhlášení nezávislosti Ugandy zůstal v armádě a vstoupil ve spojenectví s ministerským předsedou Obotem, který roku 1965 provedl vojenský převrat. Po nástupu Obota k moci získal Amin post vrchního velitele vojsk a letectva. Z nově nabyté funkce posiloval svou mocenskou pozici, díky čemuž upadl v nemilost prezidenta a v podezření z rozkrádání státního majetku.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
