Karel IV..

Jidášových třicet stříbrných Peníze v Ježíšově době
Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci, Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ)

Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci, Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ), nezná mince v pravém smyslu slova, a to z prostého důvodu, buď nebyly dosud vynalezeny nebo existovaly relativně velmi krátce a v Judsku nebyly zatím známy. Vždyť nejmladší prorocké knihy Agea, Zacharjáše a Malachiáše pocházejí z konce 6. až počátku 5. stol. př. n. l. Teprve Ezdrášova kniha (2,69) pocházející z poloviny 5. stol. př. n. l., uvádí opravdové mince - zlaté perské darejky, které darovali židovští navrátilci z Babylónie, aby sloužily k znovuvybudování jeruzalémského Chrámu.

(Původně existoval výměnný obchod zboží za zboží či za skot. Pozůstatkem toho je například latinské slovo pecunia – peníze, což je odvozeno z pecus, t.j. skot. Podobně i hebrejské kesíta se překládá jako ovce i peníz. V Gn 33,19 čteme o Jákobovi: „... a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan.“
Bible se samozřejmě zabývá též majetkovými otázkami a zákony. Například je striktní zákaz půjčovat souvěrcům na úrok (Ex 22,24; Lv 25,35-37; Dt 23,20-21). V tomto případě se jedná o půjčování kousků stříbra (kesef), za které si chudák může koupit jídlo a vše nezbytně nutné k životu. Později slovo kesef dostane význam peníze).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.

Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.

Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.

V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Karel IV.

NEAKTIVNÍ COOKIES