MEDAILE SPOJUJE NÁRODY Česko-německý projekt
Jablonec nad Nisou je známý svou tradicí bižuterní výroby.
S ní a zejména s odbornou uměleckoprůmyslovou školou byl spjat i vznik Vyšší odborné školy specializované na raženou medaili a minci v roce 1996. V rámci zpřístupňování dlouho opomíjené předválečné historie města vytvořili studenti školy i řadu návrhů medailí „otců města“, zachycujících významné představitele – starosty, architekty – Jablonce.
Asi před deseti lety si vynikající rytec Anselm Roskovec, tehdejší pedagog VOŠ, posteskl, že stále vznikají medaile pro otce města, tedy muže. Ale bylo by pěkné udělat i medaili s nějakou ženou - jenže kdo je vlastně „matkou města“? Odpověď je jednoduchá: svatá Anna, patronka původního farního chrámu. Od té doby jsme usilovali o vytvoření medaile pro ni. Dalším zajímavým impulsem bylo uzavření dohody o přátelství mezi bavorským městem Kaufbeuren a Jabloncem nad Nisou v roce 2009. U Kaufbeurenu, historického švábského městečka se soukenickou minulostí, nalezly po válce nový domov tisíce obyvatel vysídlených z Jablonce. Na profesním základě (bižuterní výroba) shromáždil někdejší Jablonečany bezprostředně po skončení války ing. Erich Huschka pocházející z Nové Vsi u Jablonce. Místo pro založení nové sklářské a bižuterní v Bavorsku nakonec našel v demilitarizované továrně na výrobu třaskavin, která ležela v bezprostřední blízkosti Kaufbeurenu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (12) Zednáři – bratrstvo humanistů nebo zlovolná sekta?
Barokní katolicizmus byl v druhé polovině 18. století už za zenitem, jeho pozice ve společnosti však byla i nadále silná.
Zároveň se ale ve vyšších kruzích šířily sympatie k novému duchovnímu bratrstvu zvanému svobodní zednáři. Církev to sledovala se vzrůstající nelibostí. Do tajemného společenství, mezi jehož obecně deklarovanými cíli bylo zejména mravní a intelektuální povznesení lidstva, se totiž hlásili nejen úředníci, vojáci a aristokrati, ale i řada kněží.
Jednoho večera roku 1762 vyšel Jan Adolf hrabě Kounic na nádvoří malostranského paláce, který před několika měsíci koupil. Nastoupil do kočáru a zanedlouho již vcházel do slavnostně osvětleného sálu jiného pražského paláce. To už ale nebyl hrabětem Kounicem. Dveřník ho ohlásil jako „Rytíře stříbrné koruny“. A protože jeho spolubratři už čekali jen na něj, mohla ceremonie zednářské lóže započít. Velká francouzská revoluce nebyla jen výbuchem hněvu té části společnosti, která neměla co ztratit. Starý společenský model narušovali po předcházející dlouhá desetiletí sami členové privilegovaných vrstev. Pevná barokní koalice aristokracie a vysokého kléru dokázala dlouho udržovat status quo. Její mladší členy však tradiční hodnoty přestávaly lákat. Zednářství se pro ně stalo alternativou a časem dokonce módou. Působilo přitažlivě na všech úrovních a členem lóže se proto mohl stát jak neznámý provinciální úředník, tak František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
