125. VÝROČÍ ZEMSKÉ JUBILEJNÍ VÝSTAVY Pamětní mince 200 Kč 2016
První pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2016 i celého emisního období 2016-2020, s předběžným datem emise 6. dubna 2016, měla být mince k 125. výročí narození českého herce Vlasty Buriana.
Ceny za předložení uměleckého návrhu vypsala Česká národní banka v říjnu 2014 s uzávěrkou 14. listopadu 2014.
Vypsání ceny se zúčastnilo 26 autorů, kteří předložili celkem 39 podání. Návrhy posoudila 24. listopadu 2014 Komise pro posuzování návrhů na české peníze v ČNB v Praze. Odborným poradcem byl PhDr. Václav Kofroň z Národního filmového archivu. I. cenu získal návrh Jaroslava Bejvla, II. cenu návrh Jiřího Hanuše a III. cenu návrh akademického sochaře Miroslava Ronaie. Vzhledem k nedohodě o použití osobních atributů Vlasty Buriana však tato mince nebyla vydána. Nedošlo ani k zahájení technické realizace, tedy ke zkušební ražbě ani přípravě ražebních nástrojů. Při rozhodování o případné náhradě se znovu uvažovalo o zařazení tématu 700. výročí narození Karla IV. s předběžným datem emise 4. května 2016. Vzhledem ke zmenšenému časovému prostoru při přípravu nového motivu a doplnění plánu emise pamětních mincí na rok 2017 dalším motivem však bylo nakonec rozhodnuto zrušit vydání mince k 125. výročí narození Vlasty Buriana bez náhrady.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
ZLATÉ MINCE .CZ
