Jak se dělá mincovna (1) Z pověď zakladatele
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele ČM.
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele České mincovny (ČM).
Je pravda, že bižuterní výroba, ve které jsem dlouhá léta působil, mi vždycky svými kovovými výlisky a hlavně drobnými blyštivými kolečky, drobné penízky připomínala. Zvláště ty, které se navěšovaly na náramky a na ženských rukou krásně cinkaly. To však určitě nebyl ten opravdový impuls, který mě přivedl na myšlenku, že by ve firmě Bižuterie a.s. mohla vzniknout výroba kovových peněz. Výroba, která v budoucnu přesáhne rámec nejen města Jablonce, potažmo České republiky, ale překročí rámec Evropy a stane se pojmem celosvětovým. Do takovýchto dálek jsem v roce 1992 rozhodně neviděl. Jisté zkušenosti jsem však měl, vždyť se kovová bižuterie z naší produkce vyvážela do celého světa už více než jedno století.
Výroba mincí v Jablonci se pokládala za opravdu velký nápad. Jak se ale velké nápady rodí. Velké nápady se málokdy zrodí na nějakých poradách nebo zasedáních. Tam většinou někdo povídá, někdo by měl poslouchat, pokud nespí, nebo nemyslí na něco úplně jiného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
Ze světa kovových známek (4) Známky městské dopravy
Užívání známek při samoobslužném placení jízdného městské dopravy1 nebylo v českých zemích rozšířené tak jako v sousedním Německu, kde známky vydaly městské dopravní podniky skoro v každém větším městě.
Prvenství u nás a v celém Rakousku-Uhersku má slezská Opava, kde samoobslužné placení jízdného známkami s hodnotami 5 a 10 haléřů bylo zavedeno v roce 1905. V Těšíně byla elektrická dráha spojující nádraží Košicko-bohumínské dráhy se starým městem uvedena do provozu v roce 1911 a i zde byla uplatněna samoobslužná úhrada jízdného kovovými známkami s hodnotami 6 a 12 haléřů. Pro úplnost dodejme, že na našem území vydaly známky městské dopravy i další dopravní podniky – Brna, Českých Budějovic, Liberce, Prahy a Ústí nad Labem2.
Známky se prodávaly s množstevní slevou, kupříkladu v německých Cáchách (Aachen) 12 kusů za cenu 10 (Hasselmann s. 379), prodejní místa byla v kioscích, prodejnách novin, tabáku, později i automatech. Rozmanité nominální hodnoty odlišovaly známky na dětské jízdné a pro dospělé, různé hodnoty někdy diferencovaly vzdálenosti, jaké bylo možné v ceně známky ujet. V některých případech se známky městské dopravy staly na čas součástí drobného oběživa zejména v dobách,kdy jej byl přechodně nedostatek. Jako platební prostředky byly akceptovány drobnými obchodníky a živnostníky. Navzdory této okolnosti nelze tyto ražby řadit mezi nouzová platidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
