Jak se dělá mincovna (18)
Ražba medaile se sportovní tematikou
Většina lidí si pod pojmem medaile představuje kousek barevného kovu, kulatého tvaru, zavěšeného na stuze, kterou úspěšnému sportovci, na stupních vítězů, předává zasloužilý funkcionář. Celkem jednoduchá představa.
Taková medaile, než si ji šťastný sportovec se slzou v očích urovná na své hrudi, chystá se s dojetím vyslechnout státní hymnu a upřeně sleduje, jak na stožár stoupá vlajka země, kterou hrdě reprezentuje, má na svém počátku hodně složitý vznik. Mezinárodní sportovní akce, které spadají do kompetence nejvyšších svazových orgánů, mají pro tvorbu sportovních medailí přísná pravidla. Ty nerady připouštějí, že by je razil někdo jiný, než určí tvrdá sportovní lobby. V roce 2004, kdy se v Praze konalo mistrovství světa v ledním hokeji, jsem měl možnost se s těmito mezinárodními praktikami seznámit. Mincovna již několik let razila pro Český hokejový svaz sportovní medaile a pánové ze svazu se stali našimi váženými obchodními partnery. Každoročně jsme pro ně dodávali sady medailí pro vítěze všech ligových kategorií, počínaje extraligou mužů až po dorostence. Nebylo proto divu, že jsem generálního sekretáře svazu Ing. Jindřich Micku již v roce 2003 požádal o spolupráci ve vazbě na chystaný světový šampionát. Bylo mi vysvětleno, že se jedná o velice komplikovanou záležitost, kterou pevně v rukou třímá Světová hokejová federace – IIHF (International ice hockey federation) se sídlem v Ženevě, a ta má svého dvorního dodavatele medailí. Kompetence Českého svazu ledního hokeje (ČSLH) jsou v této věci prakticky nulové. Pokud chce mincovna tyto medaile vyrábět, musí své zástupce vyslat do Ženevy. Tam má ale jen malou naději na úspěch.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
Není důležité vyhrát Překvapivé příběhy olympijských medailí
Kolik medailí bylo uděleno v historii novodobých olympijských her, by zapálený sportovní fanoušek možná dokázal spočítat. Jejich hodnota se však nikdy vyčíslit nedá.
Když rok před vypuknutím letošních olympijských her představilo pořádající město Londýn podobu medailí pro vítěze, nejčastěji skloňovanými slovy byly přívlastky jako rekordní,
největší, překvapivé. Pořadatelská města se v posledních letech předháněla v tom, jak nápadité medaile rozdělí mezi vítěze. A tak ani Londýn nezůstal stranou a představil trofeje, které budou vůbec největšími a nejtěžšími, které si kdy vítězové z her odvezou.
Od třetí novodobé olympiády (v roce 1904) platí, že pořádající země má právo nechat medaile vyrobit v některé z domácích mincoven a podílet se na jejich designu. Poslední slovo při schvalování má sice Mezinárodní olympijský výbor, ale požadavky na vzhled a technické parametry medailí nejsou tak přísné, aby trofeje z největšího sportovního svátku nemohly vypadat pokaždé trochu jinak. A stejně pestré jsou i osudy jejich tvůrců a držitelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.