Beno Blachut  (14. 6. 1913 – 10. 1. 1985) – vynikající český operní pěvec.

Beno Blachut se narodil do chudé rodiny v ostravských Vítkovicích. Vyučil se kotlářem a až do svých dvaadvaceti let pracoval v tamních železárnách. Jako nadějný umělec na sebe upozornil už v sedmnácti letech, kdy začal účinkovat v kostelním sboru a v Kühnově rozhlasovém Českém pěveckém sboru. V roce 1935 zahájil studium na pražské Státní univerzitě. Jeho profesorem zpěvu byl Luis Kadeřábek, na herectví docházel k Ferdinandu Pujmanovi. Dne 25. prosince 1938, jen několik měsíců před ukončením studií, se už představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v olomouckém Českém divadle. Tam následně účinkoval do roku 1941. Od prvního srpna téhož roku se stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti.

Beno Blachut úchvatným způsobem interpretoval nejslavnější role především české, ale i světové opery: zazářil jako Dalibor (Dalibor), Ctirad (Šárka), Lenskij (Evžen Oněgin), Radames (Aida), Belmonte (Únos ze serailu), Othello (Othello) a v mnoha dalších úlohách. Natočil také řadu studiových nahrávek árií pro Český rozhlas a Supraphon.

Kvůli světu rozdělenému železnou oponou pro něho bylo obtížné vycestovat do zahraničí a řadu nabídek musel z politických důvodů odmítat. Přesto, jako člen opery Národního divadla, hostoval například ve Vídni, Moskvě, Amsterodamu, Edinburghu, Berlíně, Helsinkách a v dalších světových metropolích.

Beno Blachut byl dvojnásobným držitelem státní ceny (1949 a 1952), získal tituly zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1963). V roce 1977 se stal zasloužilým členem Národního divadla. Zemřel v nedožitých dvaasedmdesáti letech, pochován byl na pražském Vyšehradě vedle skladatele Antonína Dvořáka.