KAREL VI. – MARIE TEREZIE Pamětní ražby na holdování v Rakouském Nizozemí
Habsburské Nizozemí byl geopolitický útvar, který se v letech 1482–1794 rozkládal zejména na území dnešní Belgie, Lucemburska, části severní Francie a po určitou dobu také na území dnešního Nizozemska.
Po vymření španělské linie Habsburků a následných válkách o tzv. dědictví španělské přešlo španělské Nizozemí pod svrchovanost rakouské linie habsburského domu.
Rakouské Nizozemí existovalo od roku 1714, tedy od konce válek o španělské nástupnictví až do dobytí těchto území francouzskými revolučními vojsky a jejich připojení k Francouzské republice v roce 1795. Rakouské Nizozemí se v 18. století rozkládalo přibližně na území dnešních států Belgie a Lucemburska. V loňském roce jsme se na stránkách časopisu M&B seznámili s historií a pamětními ražbami starobylého města a provincie Namur. Následující řádky jsou věnovány dvěma dalším významným částem Rakouského Nizozemí – Brabantu a Flandrám. V nejstarších dobách bylo území dnešní Belgie osídleno různými keltskými kmeny. Římané tyto kmeny nacházející se na území zahrnujícím jih dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa označovali latinským názvem Belgae, tedy Belgové.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (18) Rok 1918 – konec jedné epochy
Zdálo se, že se ten rok stane historickým především jako milník značící konec nebývalého vraždění, později nazvaného I. světová válka.
Rok 1918 ale také znamenal konec habsburské monarchie. Ve středoevropském prostoru vznikla, kromě Československa, řada nových států. Jako vždy v podobných situacích, se převratné změny promítaly do všech projevů života nových společenstev. Proměňovaly se politické a hospodářské systémy, což jako vždy postupně reflektovala také kultura. V mnoha jejích oborech by se dal vysledovat společný jmenovatel – nacionalizmus. Heraldika nebyla výjimkou.
„Tak dělej Tondo, přitlač!“ Muž na žebříku se snažil páčidlem odtrhnout plechový štít označující úřední budovu, ale zatím bez úspěchu. Ze skupiny, která ho zdola povzbuzovala, se ozývaly obvyklé rady. Nakonec se mu to podařilo a štít padal na chodník. Davem proběhl jásot a někdo vykřikl: „Sláva, další vorlíček ulít! A deme na ty vostatní! Ať to vodsejpá!“ Pražské ulice, poseté 28. října 1918 strhanými emblémy s habsburským orlem, bylo možné vykládat jako spontánní, symbolické účtování s nepopulární monarchií. Aktérem byl lid, ať
už si tento neurčitý společenský pojem vyložíme jakkoli.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
