JIŘÍ HANUŠ Mistři české numizmatiky
Do svých motivů se snaží vnést myšlenku, vyhýbá se stereotypům a hledá nové cesty.
Třiadvacetiletý Jiří Hanuš je dalším výrazným talentem z umělecké „líhně“ jablonecké medailérské školy. Ještě před absolvováním tamní VOŠ vystudoval uměleckou průmyslovku v Turnově v oboru rytec. Rytectvím se ostatně v současnosti živí. Návrhům medailí a mincí přesto věnuje velkou část svého času a pravidelně se zapojuje do soutěží České národní banky.
Jiří na sebe nedávno upozornil pamětní medailí Jan Hus, kterou vytvořil společně s Romanem Shamilyanem. K jeho dosavadním úspěchům patří také sada Čtyři živly a medaile k výročí 17. listopadu, která se prodávala v sadě s mincí Jiřího Harcuby.
V prvním letošním čísle jsem zpovídal Romana Shamilyana, který se o vás několikrát zmínil. Spojuje vás zřejmě více než jen medaile Jan Hus, na jejímž vzniku jste se oba podíleli.
Ano, je to tak. Především jsme kamarádi z jablonecké Vyšší odborné školy, taky nás spojuje fakt, že jsme oba věřící. Máme i podobné myšlenky, nápady a často si pomáháme.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Tokeny 18. a 19. století Nenápadný poklad britského mincovnictví
Tokeny, nouzové platidlo, používané v období průmyslové revoluce. Staly se vítanou náhradou drobné mince i sběratelským fenoménem své doby.
Oblíbené, přijímané s nedůvěrou, zakazované. Nejlepší příklady medailérského umění i obyčejné kusy kovu. Byly součástí příběhu Velké Británie 18. a 19. století.
Provinciální tokeny
Blížil se konec 18. století a Británie trpěla nedostatkem drobné mince. Prudký nárůst cen mědi vedl ke skupování kvalitních minci, jejich tavení a prodeji kovu s dvojnásobným ziskem. Průmyslová revoluce s sebou přinášela rychlý rozvoj ve společnosti. Lidé, kteří se přistěhovali za prací do měst, museli být něčím placeni. Zaměstnavatelé požadovali nápravu, ale vláda odmítla. Transport měděných mincí do průmyslových center byl příliš nákladný a nebezpečný. Poslední mince ze 70. let byly opotřebované k nepoznání a nebo posloužily jako materiál pro padělky, které tvořily dvě třetiny tehdejšího oběživa. Trh proto volal po náhradě a tou se staly právě tokeny.
Tokeny nebyly v britském mincovnictví žádnou novinkou. Používány byly již od středověku a k jejich velkému rozšíření jako náhrady za farthing a halfpenny došlo v 2. polovině 17. století.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU