HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
Maundy Money Příběh královského daru
Drobné stříbrné mince představující tisíciletí anglické tradice a hodnot.
Z rukou krále je obdrželi chudí roku 1210 v Knaresborough a stejně je dostávají vybraní příjemci i dnes. Obyčejné oběhové mince i speciální ražby se s hrdostí dědily z generace na generaci, ale byly i prodávány v dobách nouze. Své kouzlo si zachovaly dodnes, vždyť je ve svých rukou měl sám panovník.
Royal Maundy: dárky pro chudé
Život ve středověké Anglii se nesl ve znamení četných společenských a náboženských rituálů. Jedním z nich byl i maundy. Jméno dostal z latinského „mandatum“- příkaz. Podle Bible jím Ježíš při poslední večeři vyzýval apoštoly aby se milovali navzájem. Podle jiné verze souvisel název se saským mand - košík, ve kterém se předávaly dary. Původně se ceremoniál konal vícekrát do roka, od vlády Eduarda I. pak pouze jednou, zpravidla okolo Maundy Thursday, Zeleného čtvrtku. Maundy probíhaly většinou uvnitř paláce nebo královské rezidence. Chudí byli uvedeni do největší z místností a za přítomnosti dvořanů usazeni k dlouhým stolům, kde jim král nebo jeho potomci, pro které byla účast součástí politického a náboženského vzdělání, podle tradice umývali nohy. Král tak službou chudým dokazoval svoji velikost a autoritu. V pozdějších dobách byli přítomni vybraní šlechtici případně papežský legát. Po vzoru panovníka měla své maundy i šlechta.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
