MINCE OSTROVA MAN Mincovnictví závislých území Britské koruny (1)
Ostrov Man, samosprávné britské korunní závislé území ležící v Irském moři mezi Británií a Irskem, je dnes v numismatickém světě známý díky četným pamětním ražbám.
Méně známý je fakt, že první mince na ostrově byly vyraženy norskými vikingy počátkem 11. století. Po staletích chaosu, kdy bylo oběživo Manu tvořeno soukromými ražbami a dokonce i koženými penězi, došlo roku 1709 k odlití první vládní ražby. Po prodeji ostrova Británii si Mann sice dokázal podržet samostatnost, ale ztratil vlastní oběživo, které znovu získal až díky decimalizaci roku 1971 a které se stalo jedním z významných příjmů ostrova.
Pod nadvládou vikingů, Skotska a Anglie
Po nájezdech vikingů koncem 8. století a následném osídlení ostrova norskými kolonisty se Království Manu stalo nedílnou součástí vikingského světa. Kontrola nad strategicky důležitým ostrovem střídavě přecházela mezi dvěma hlavními silami v regionu: Hiberno-norskými králi Dublinu a early z Orknejí. Králové Mannu měli počátkem 11. století silné vazby na dublinské vikingy, kteří razili své mince od roku 997. Prvními ražbami Mannu se proto staly penny z mincovny operující na ostrově mezi lety 1025-1065, ražené s pomocí importovaných razidel pro hibernonorský penny 2. typu z Dublinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (16) Koalice oltáře a trůnu
Sestup katolické církve po schodišti společenského významu, započatý koncem 18. století, pokračoval.
Vývoj směřující k sekularizaci se v druhé polovině 19. století zdál nezvratný, zejména ve většině západoevropských zemí. Shodou různých okolností se tento trend uplatňoval ve střední Evropě trochu jinak.
„...Pane, dej mi sílu, abych dokázal čelit neznabohům a ochránit tvou církev...“ Z kaple se ozývaly úryvky šeptané modlitby. Několik bezesných listopadových nocí roku 1848 dovedlo modlícího se člověka k pocitu bezmoci a zoufalství. Hrabě Giovanni Maria Mastei – Ferreti, který jako papež už dva roky užíval jméno Pius IX., zažíval chvíle velké životní zkoušky. Byl v obležení povstalců v paláci Qurinal. K boji proti útočníkům neměl prostředky a pasivní obětí se stát nechtěl. Nazítří v převlečení uprchl na jih, daleko od Říma, kde byla mezitím vyhlášena republika. Z Neapole pak požádal císaře o pomoc proti osnovatelům krvavé revolty. Dostalo se mu jí. Rok 1848 byl osudný nejen pro rakouského císaře, ale i pro papeže. Pius IX. byl na stolci sv. Petra už dva roky a svou tolerancí vzbuzoval naděje světských liberálů a církevních modernistů. Šok z revoluce ho však radikálně a na celý život proměnil. Od zmíněného roku, už jako přesvědčený konzervativec, blokoval, brzdil a zatlačoval až do konce svých dnů. Rychle se tak dostal na pozice sil, které po roce 1848 ovládly habsburskou monarchii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
