Pražská konzervatoř -  jedna z nejstarších škol svého druhu v Evropě. U jejího zrodu stála „Jednota pro zvelebení hudby v Čechách“, která byla tvořena pražskou šlechtou a po následujících více než 100 let konzervatoř financovala a řídila. Výuka byla zahájena 24. dubna 1811, zatím pouze v bytech profesorů. Už na podzim téhož roku se ale škola přestěhovala do dominikánského kláštera svatého Jiljí. Zajímavostí je, že v roce 1866 se o místo ředitele neúspěšně ucházel Bedřich Smetana. Zlatá éra Pražské konzervatoře začala po přestěhování do Rudolfina v roce 1884, kdy v jejím čele stanul vynikající houslista a pedagog Antonín Josef Václav Bennewitz. Konzervatoř je vůbec spojena s mnoha dalšími slavnými jmény. V letech 1901 až 1904 byl jejím ředitelem skladatel Antonín Dvořák, když předtím na místě už deset let působil jako profesor. Mezi jeho žáky byli například Josef Suk, Vítězslav Novák, Oskar Nedbal, Franz Lehár a další významné hudební osobnosti. Po zestátnění v roce 1918 přišla konzervatoř o prostory v Rudolfinu, na čas se přestěhovala do benediktinského kláštera a pak do budovy bývalého chemického ústavu v Trojanově ulici. Dnes sídlí v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě.



V meziválečném období školu řídil i světoznámý hudební skladatel Josef Suk, dlouhých osmadvacet let (do roku 1970) v čele Pražské konzervatoře stál klavírista a hudební popularizátor Václav Holzknecht. V roce 2010 byla obnovena Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, která si za cíl klade veřejnou podporu hudby a umění.