Terezínské poukázky
Platidla židovského ghetta
Tématika poukázek koncentračních, zajateckých a pracovních táborů za druhé světové války je nesmírně rozmanitá. Známé jsou nejen papírové poukázky (Oranienburg, Osvětim, Buchenwald…), ale také kovové1 (Linzmannstadt). V neposlední řadě nelze opomenout ani skutečnost, že vedle mnoha typů poukázek určených pro výplatu vězňů, existovaly také markové poukázky pro dozorce, převážně z řad jednotek Waffen SS.
V Třetí říši se takřka každý koncentrační tábor skládal krom hlavního kmenového tábora i z mnoha menších pobočných, většinou pracovních, táborů. Odhaduje se, že celkový počet pobočných pracovních táborů dvaceti známých koncentračních táborů na celém území nacistického Německa byl asi jeden tisíc. V prostoru dnešní České republiky se nacházelo hned několik takov ých pobočných táborů dislokovaných zejména v oblasti Sudet. Například jen samotný Gross-Rosen měl jen v Čechách 16 táborů a další desítky ve Slezsku. Vedle pracovních táborů na Liberecku, Mostecku, Karlovarsku a mnoha dalších místech, je dnes u nás nejznámější právě terezínský tábor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
MISTŘI ČESKÉ NUMIZMATIKY Ohlédnutí (1)
Představili jsme vám skutečné celebrity v oboru nízkého reliéfu, jejichž jména se stala pojmem nejen doma, ale i v zahraničí.
Rozhovorem s Petrem Horákem jsme v minulém čísle uzavřeli dlouhodobý seriál Mistři české numizmatiky. Když jsem v roce 2010 přišel s nápadem vyzpovídat několik známých českých tvůrců numizmatiky, rozhodně by mě nenapadlo, že vznikne tak obsáhlá sbírka. V průběhu šesti let vzniklo jedenatřicet dílů doplněných unikátními fotografiemi umělců i ukázkami jejich díla.
A někdy dokonce více v zahraničí, než doma. Nezapomenutelným se pro mě stalo hned první setkání s dnes už nežijícím profesorem Jiřím Harcubou. Pochopil jsem, že mám před sebou člověka, který má nejen specifický přístup k řemeslu, ale i hluboký filozofický vhled. Bytost, která má schopnost podívat se za oponu tohoto světa, člověka, který umí poutavě mluvit, ale také pozorně naslouchat. Rozhovor v jeho nevytopeném ateliéru mě tehdy zaujal natolik, že jsem si nechal ujet rychlík na Moravu a v tom dalším o setkání ještě dlouhé hodiny přemítal. Velkým dojmem na mě zapůsobil také Michal Vitanovský, sochař, medailér, publicista, mimochodem autor Řádu T. G. Masaryka (1990), Řádu Bílého lva (1994) a dalších insignií. Rozhovor s ním jsme přinesli hned v následujícím vydání Mincí a bankovek, tedy v prvním čísle roku 2011.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU