ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (28) Známky polévkových ústavů a kuchyní
K ulehčení údělu potřebných byly od poloviny 19. století na řadě míst Čech, Moravy a Slezska zakládány polévkové ústavy, spolky na podporu chudých žáků, městské, obecní a lidové kuchyně, koncem první světové války také válečné kuchyně.
Ať už se nazývaly jakkoliv, společné jim bylo jedno - k usnadnění administrativy vydaly provozní známky, které se uplatňovaly při výdeji jídla.
Polévkové ústavy a veřejné kuchyně zakládaly soukromé osoby, spolky a církevní instituce. Tyto humanitární a podpůrné organizace, většinou odkázané na milodary občanů někdy i v naturáliích, často prostřednictvím známek, které potřební dostávali zdarma nebo za režijní cenu, zabezpečovaly pro chudé děti a nezaměstnané alespoň jedno teplé jídlo denně. Helmut Hirschberg1 uvádí, že pravzor těchto organizací pro ústavy ve Vídni byl berlínský spolek založený roku 1866 filantropkou Linou, nikoli Lisou Morgenstern2 (1830–1909). Ta uveřejnila řadu prací na téma charity, krom jiného vydala i návod k zakládání a provozování lidových kuchyní Hilfsbuch zur gründung, Leitung und Kontrolle von Volksküchen, Berlin 1892.
Nejstarším polívkovým spolkem v Čechách (a druhým nejstarším dobročinným spolkem v Praze4), který vydal kovové známky, byl pražský Privat Verein zur Unterstuitzung der Armen čili Soukromý spolek pro podporu chudých, založený již v roce 18015. Jeho ražby jsou zachyceny v prodejním soupisu Killianovy sbírky, což je datuje před rok 1857. Eduard Polívka6 je dokonce vročil do doby kolem roku 1830. Byly ražené z mědi a mosazi v pěti tvarech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
OCHRANNÉ PRVKY PAPÍROVÝCH PLATIDEL
Stručný úvod do problematiky
Papírová platidla se mnohem více stávají cílem padělatelů, než je tomu v případě mincí. Ačkoliv je naprostá většina zadržených falzifikátů nejnižšího stupně nebezpečnosti, je dobré znát základní ochranné prvky našich platidel.
Moderní technologie nás obklopují na každém kroku a není tak divu, že pronikají i do takového odvětví, jako jsou papírová platidla. S nejnovějšími technologiemi se nesetkáváme jen na měnách jako je euro či americký dolar, ale nalezneme je i na našich bankovkách. Takovým příkladem je i tzv. IR tisk. Na rozdíl od veřejnosti dobře známého UV tisku je IR tisk určený pouze pro odbornou veřejnost a specializovaná zařízení. IR tisk spočívá v nánosu speciální barvy, která je viditelná pouze při osvícení infračerveným zářením. Touto barvou jsou na příklad u 100 a 200 Kč vyvedeny i portréty Karla IV. a Jana Amose Komenského. Naopak u vyšších nominálů jsou poté portréty viditelné jen z části nebo vůbec.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
