NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (2) Vědci na bankovkách
Vedle světců se bankovkách velice často vyskytují také významní vědci, umělci a politici.
Z vědců vzpomeňme na příklad Friedricha Gauße z německých bankovek po 10 dM, amerického prezidenta a vynálezce bleskosvodu Benjamina Franklina na americké 100$ a další. Na některé z nich se podíváme v následujících řádcích.
Einstein
Řekne-li se slovo vědec, ne jednomu se jistě vybaví jméno Alberta Einsteina. Albert Einstein se narodil 14. března 1879 v německém Ulmu. Po krachu otcovy firmy se rodina přestěhovala do Mnichova. Při studiích na curyšské universitě Eidgenössische Technische Hochschule se seznámil s budoucí ženou Milevou Maričovovou. Roku 1902 se jim narodila nemanželská dcera Liserl, která krátce na to zemřela na záškrt. Po promoci se Einsteinovi podařilo po delší době získat místo na švýcarském patentovém úřadě, kde roku 1905 získal doktorát. Ještě týž rok publikoval v odborném časopise Annalen der Physik čtyři články, které se později staly základem moderní fyziky, z nichž později za vysvětlení fotoelektrického jevu získal Nobelovu cenu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk
Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.
Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
