KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (2) Newton a padělatelé
Když Isaac Newton obdržel dopis o svém jmenování v královské mincovně, považoval to za příležitost jak se dostat do Londýna.
Z původně formálního místa se ale stala posedlost a z proslulého vědce se stal správce mincovny, který úspěšně zorganizoval přeražbu všech stříbrných mincí Anglie a stal se postrachem londýnských padělatelů.
Správce mincovny Isaac Newton byl v roce 1795 vědeckou celebritou, jejíž díla byla uznávaná po celé Evropě. Newton měl za sebou osobní krizi a byl rozhodnut se za každou cenu dostat z univerzity v Cambridge, kde se nudil. Jeho známí a přátelé po několik let oslovovali své patrony, aby slavnému vědci obstarali místo s odpovídajícím příjmem. V září roku 1795 přišla z Londýna zvláštní žádost: Mohl by se nejchytřejší muž Anglie Isaac Newton věnovat záležitosti národního významu a poradit, co má Anglie dělat s nedostatkem stříbrného oběživa? Newton se tímto problémem začal intenzivně zabývat a nakonec navrhl stažení všech stříbrných mincí z oběhu a jejich celkovou přeražbu tak, aby se nové mince nedaly okrajovat. Nové mince měly mít cenu kovu odpovídající nominálu, aby nedocházelo k jejich exportu. Newton zároveň doporučil změnit poměr ceny zlata a stříbra. Jeho návrh nakonec uspěl pouze částečně. 17. ledna 1696 bylo sice rozhodnuto o stažení všech mincí, ale nové ražby měly mít stejnou hmotnost.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU