OTAZNÍKY KOLEM RAŽBY GREŠLÍ
Leopolda I. v roce 1698
Slezské grešle císaře Leopolda I. (1657–1705) patří k nejběžnějším drobným vládním mincím druhé poloviny 17. století, a to jak z pohledu výskytu v numismatických sbírkách, tak z pohledu zastoupení v nálezech domácí drobné mince. Během Leopoldovy dlouhé vlády se slezské grešle razily po dobu téměř čtyřiceti let v různě objemných emisích. Na jejich produkci se podílely tři mincovny: Opolí (1668–1674, 1679–1684, 1686–1698, 1703–1704), Břeh (1693–1697, 1702) a Vratislav (1705). Bohužel dodnes není k dispozici nejen jejich typologické zpracování, ale chybí i komplexní pohled na tyto bezpochyby zajímavé ražby.
Existuje totiž jen několik starších dílčích prací, které obsahují alespoň částečný popis či vyobrazení typů a variant slezských grešlí. K nejstarším pokusům o soupis ročníků, typů a variant slezských grešlí patří pojednání bratrů J. a A. Erbsteinů „Die Schlesischen Dreier mit dem doppelten Adler“ uveřejněné v Drážďanech roku 1879 v časopisu Zeitschrift für Museologie und Antiquitätenkunde sowie für verwandte Wissenschaften. Dále je třeba zmínit například práce autorů: Čermák–Skrbek 1891–1913, Saurma– Jeltsch 1883, Teisinger 1936, Herinek 1974, Šůla 1976, Nechanický 1991, Halačka 2011.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
MAĎARSKÝ FORINT Vývoj, katalogizace, významné emise
Na území Maďarska je platnou měnovou jednotkou maďarský forint, která má určený mezinárodní kód dle ISO 4217 HUF.
Běžně se však mimo HUF používá symbol Ft. Setinou forintu je tzv. fillér. Ten byl zaveden v uherském měnovém systému roku 1892, kdy byla na území Rakouska–Uherska zavedena rakousko–uherská koruna. Fillér se tedy stal 1/100 uherské koruny. Od té doby zůstal dílčí měnovou jednotkou až dosud, i když došlo ve vývoji měnových jednotek v Maďarsku k několika zásadním změnám (viz dále).
Označení forint pochází od jména italského města Florencie, ve 13. století se tam razily mince s názvem fiorino d‘oro. Do oběhu byl forint v Maďarsku zaveden v polovině roku 1946, kdy došlo k výraznému znehodnocení předchozí měnovou jednotku pengő. Hyperinflační stav byl příčinou nezvykle velkého poměru nastupujícího forintu a končící pengő. Jeden forint byl v té době směnitelný za 4×1029 pengő. Pokud jde o značení měnové jednotky na bankovkách, platilo již v roce 1878, kdy došlo k vytvoření Rakousko–uherské banky, že označení měnové jednotky bylo odlišné na reverzu a averzu. Na jedné straně (R) byl text německý a měna se označovala jako gulden, kdežto na straně druhé (A) to byl forint (sing.) nebo forintot (plurál). Jako příklad můžeme uvézt bankovky # PS174–177 z roku 1849.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
