Ze světa kovových známek (24)
Známky šlechty v Čechách (2)
Devatenácté století bylo v Rakousko-Uhersku na udělování šlechtických titulů více než štědré. Snad v žádném období monarchie nebylo uděleno tolik nobilitací. Nositelé vysokých řádů, např. řádu Železné koruny (II. a III. stupeň), mohli zažádat o baronský (svobodný pán) či rytířský titul automaticky.
Do baronského stavu bý vali pov yšováni v XIX. století v ýznamní průmyslníci1, kupříkladu svob. pán František Ringhof fer ml. (1844-1909), majitel slévárny a továrny na v ýrobu železničních vagónů na Smíchově. Na základě udělení druhého stupně řádu Železné koruny roku 1902 se mohl o titul svobodný pán ucházet významný pivovarník Anton Dreher mladší (1849-1921). Na četných známkách, které vydali, však udělení šlechtického titulu nikterak uvedeno není. Nová šlechta se často honosila okázalými „rodovými“ erby, které jsou v několika případech v yobrazené i na účelov ých známkách. Rodov ý erb je to jediné, čím jsou uváděni na sv ých známkách užívaných v textilních továrnách baroni Klingerové (obr. 1), jimž byl šlechtický titul udělen roku 1898. Absence místa užívání měla praktický důvod, protože Klingerům patřily textilky v Kosmonosech, Mladé Boleslavi, na Liberecku v Novém Městě pod Smrkem a v Chrastavě, známky se tak mohly užívat kdekoliv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
Jak se dělá mincovna (6) Příprava projektu mincovny
Obecnou definici projektování je těžké vyjádřit v jedné, nebo v několika dobře
nastylizovaných větách. Dosavadní koncipování mých vzpomínek je také založeno na
jakémsi projektu.
Začíná se prvotní ideou, následuje formulace zadání a potom musí
vzniknout ucelený dokument, kde jsou popsány postupné kroky realizace, a na samém
konci funguje něco nového, co splňuje požadavky stanovené v ideovém návrhu.
V podnikatelské sféře tržního prostředí je všemu nadřazena a na prvním místě zkoumána, otázka návratnosti vložených finančních prostředků. Tomu musí předcházet průzkum trhu,
který dá odpověď, zda se nový produkt na trhu prosadí, respektive najde svého zákazníka.
Tak nějak bych si představoval postup projektové přípravy mincovny podle učebnice ekonomiky. V dobách plánovaného hospodářství by do tohoto postupu byl vmanévrován ještě složitý systém schvalování přes několik řídících stupňů, až po příslušné ministerstvo. Tam by nějací úředníci rozhodli a přidělili nezbytné finance. Možná. Což by v dobrém případě mohlo trvat minimálně rok až dva. A to nemluvím o kompetencích bývalých stranických orgánů, které byly všemocné. Na takový postup jsme naštěstí už nemuseli myslet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
ZLATÉ MINCE .CZ