Libra Severního Irska (2)
(libra šterlinků £)
Librový monetární systém je pravděpodobně nejdéle používaným peněžním řádem na světě a byl z historického pohledu také systémem nejrozšířenějším. Dějiny libry sahají až do osmého století našeho letopočtu. V minulém čísle jsme začali povídání o libře Severního Irska. Nyní pokračujeme.
Bank of Ireland
Současná notafilie Severního Irska je reprezentována celkem čtyřmi bankami, majícími licenci pro bankovní služby, včetně emitování bankovek (pátou bankou je Danske Bank). S výjimkou First Trust Bank, která na bankovním trhu působí od roku 1994, zbývající tři banky mají historii sahající až do roku 1929. Tradiční bankou je Bank of Ireland(1), která vydala v roce 1929 bankovku o nominální hodnotě 1 libry. Tato bankovka byla vydána celkem ve čtyřech reemisích (1929-1936).Banka emitovala opakovaně bankovku o nominální hodnotě 100 £ ve dvou variantách. První byla vytištěna v roce 1974 (Pick#64a - b). Na ni navazovala v roce 1978 bankovka Pick#64bs (SPECIMEN). Diference mezi Pick#64a a Pick#64b – bs spočívá v použité signatuře. Pick#64a je signována A. S. J. O Neillem, kdežto Pick#64b – bs signuje H. H. M. Chestnutt. K bankovce Pick#64ab-bs byl proveden dotisk v roce 1980 v rámci emise ND (1980s) Pound Sterling Issue pod katalogizací Pick#68a – b. Také u této bankovky je diference v použité signatuře (68a - D. F. Harrison; 68b - A. S. J. O Neill).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
